Neil Druckman o inspiraci pro The Last of Us a vynechané scéně pro Uncharted 4

The Last of Us je vskutku brilantní dílo, podařilo se zde vše vybalancovat a to se stává bohužel ještě stále u jednoho projektu za několik let, samozřejmě napříč všemi platformami. I ono násilí bylo vybalancováno řadou tichých pasáží a především Ellie, která kontrastovala Joelovi svou ještě stále dětskou hravostí. Protože si uvědomuju mnoho zásadních prvků ve hře, které se vzájemně výborně doplňují, mám poprvé obavy, že v TLOU2 to někde, kdekoliv ulítne do jednoho extrému bez vyvažující druhé poloviny. Ellie z prvních trailerů k druhému pokračování působí už jako Joel v jedničce, vážný výraz a již žádný problém zabíjet, či snad dokonce touha zabíjet? Jestli se Joel nestane tím moudřejším a schopným vyvažovat temnou stránku Ellie, pak jsem hodně zvědav, jak se jim podaří vybalancovat tento zásadní prvek, inspirovaný údajně hrou ICO, kde si Fumito Ueda přímo mistrovsky pohrává s vyvazováním světla a temna mnoha a mnoha způsoby. Pokud TLOU2 naopak neposílí již zvládnuté vybalancování postav, nálad, herních mechanismů v jedničce, ale sklouzne do monotónnosti, zabředne někde v jednom extrému, pak jsem si jist, že jednička zůstane tím divem nadále jediným. Uvidíme. Snad se toho z her od Uedy naučil dost. Co se technické stránky týče, výtvarné a zvukové provedení jistě opět ohromí a to je u Naughty Dog něco, na co se taky těším. I když třeba takový Detroit: Become Human je unikát v detailnosti lokací a postav s až maniakální přesností a nasvícením hraničícím s fotorealističností. I když David Cage píše a režíruje interaktivní film, je to spíše filmový tvůrce s nástroji pro tvorbu her v prostředí mezi hrami, Druckman je pořád spíše herní tvůrce směřující v přerod do filmovosti. Naughty Dog k tomu beztak nakročili už s Uncharted sérií na PS3 a jsem za to rád, protože hlavně s hrami TLOU a U4 jsem cítil konečně bezchybnou spokojenost i u té filmovosti prosakující i samotnou hratelností. V U4 byl pocit TLOU velmi častý.

Napodobne