Loco Roco 2

Her, které by se daly bez notné dávky nadsázky a smělosti označit za originální či jedinečné, je dnes paradoxně při v poslední době velkém herním rozmachu, opravdu poskrovnu. Tím spíše to platí u PSP scény. Ne že by nevycházelo dost kvalitních her, ale ty jsou často následovány herními „splašky“ které úroveň PSP her sráží do kolen. Tvrdit ale, že si žádná PSP hra nezaslouží štempl „originální“ by byla zhůvěřilost hodná doživotní exkurze v Alcatrazu. Před dvěma roky totiž nenápadně na display PSP doskákala želatinová stvořeníčka Loco Roco a PSP mělo svůj „must have“ titul, který dokázal zaujmout to nejširší spektrum hráčů.

Po nenásilné infiltraci na naše PSP před dvěma lety jsme mohli zažít tu pravou audiovizuální pastvu, kterou nám od té doby nabídnul jen podobně extravagantní Patapon. Přestože šlo o sakramentsky jednoduchý koncept, právě o to více ze hry sršela originalita, vtip, a v první řadě zejména roztomilost, která dokázala dostat do kolen i toho nejtvrdšího skejťáka. Nebylo tedy pochyb, že v blízké době musí přijít pokračování. Uběhl ale rok, a o dalším dobrodružství zpívajících kamarádů nebylo ani řádku. Až na PlayStation 3 port LocoRoco Cocoreccho, což je „jen pouhý” interaktivní screensaver, nebyla o želatinových zachráncích žádná další zmínka. Až na letošní Los Angeleské výstavě E3 bylo spolu s Pataponem 2 oznámeno i pokračování kresleného dobrodružství Loco Roco 2. V prvním díle jsme prostřednictvím roztomilých Loco Roco měli za úkol zachránit rodnou planetu, kde si až doposud všechny živočišné formy žily podle sebe, bez jakýchkoliv vzájemných konfliktů. Nic netrvá věčně, a tak náhlý vpád nepřátelské armády Moja měl za následek válečný konflikt, tedy jestli se tak dá vůbec něco tak strašného a zároveň roztomilého nazvat. Vše nemohlo dopadnout jinak, než vyhnáním nepřátel z planety a záchranou všech obyvatel. Zločinci, tedy armáda Moja, se ovšem vracejí na místo činu, aby napáchali ještě více škod. Roztomilý národ valících se kuliček musí opět zasáhnout, tentokrát proti hudbě, kterou armáda Moja všude vypouští. Hudbě, která ze všeho vysává život a zanechává za sebou jen zpustošenou planinu. Obranné prostředky jsou předem jasné. Vaší hlavní zbraní bude samozřejmě uchu lahodící nádherná hudba, která bude hlavním hřebíčkem do rakve armády Moja Základní koncept, stejně jako ovládání, zůstaly beze změn. Stále tedy pomocí tlačítek L a R nakláníte svět LocoRoco, čímž udáváte směr pohybu vašich kulatých kamarádů. Ti budou sbírat noty a hudební nástroje, čímž si budou vylepšovat svá pěvecká a hudební čísla. Čím více not najdete, tím více zpěváků bude zpívat. Stejně tak bude záležet na počtu sebraných nástrojů, jakých a kolik bude vaše „kapela” obsahovat bubeníků, trumpetistů apod. Čím více všeho budete mít, tím silnější a účinnější a především krásnější budou vaše písně. Prozpívat se budete moci 25 rozdílnými úrovněmi, v nichž nás čeká různobarevný svět s ještě více nástrahami a interaktivními prvky. Rovněž přesun už nebude možný jen kutálením, skákáním, či unášení proudem. Zejména šplhací umění doznalo velkých změn, a tak lze nyní šplhat po stéblech trávy, mušlích, či přichycení na semeno pampelišek, které unáší vítr. Putování nás zanese dokonce i pod hladinu, kam jsme se sice na pár minut podívali i v prvním díle, ale tentokráte vývojáři slibují celé hratelné úrovně jen pod vodou. Krom jakési „singleplayer kampaně” si můžete zadovádět v šestici nových miniher, nebo v režimu ad-hoc pro 4 hráče. Celou myšlenku této roztomilé hříčky bude dokreslovat nádherná grafika, která osloví zejména svoji barevností a vrozenou roztomilostí. A když se k tomu všemu přidá svěží hratelnost spolu s abnormálně návykovou hudební složkou, máme zase při jízdě městskou dopravou nadlouho co dělat. Loco Roco 2 by měli přiskákat na display PSP již tento podzim.