Saros

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Musím říci, že v posledních měsících na sebe poutal Saros obrovskou pozornost a hodně jsem se na něj těšil. Hrozně se mi líbil z prezentovaných videí a trailerů děsivý mimozemský svět, hratelnost stavějící na základech Returnalu i větší důraz na příběh, na čemž je vidět, že vývojáři měli tentokrát na hru mnohem větší rozpočet, když se stali součástí PlayStation Studios. A to je vidět nejen na příběhu, který je podpořen líbivými filmečky vysoké produkční hodnoty, ale i na dalších aspektech. Zůstanu ale nejprve u příběhu. Na ten jsem byl před vydáním popravdě zvědav asi nejvíce. Jak možná víte, hra Saros se odehrává na značně nehostinné, tajemné a hlavně proměnlivé planetě Carcosa, která trpí na zlověstná zatmění slunce. Hlavní hrdinou hry je tentokrát Arjun Devraj, jehož ztvárnil herec Rahul Kohli. Toho můžete znát ze seriálů jako Půlnoční mše, Zkáza bohů a Pád rodu Usherů, ale také se v minulosti podílel na několika hrách - Call of Duty: Modern Warfare III či Stray Gods: The Roleplaying Musical. Hlavní hrdina se i se svým týmem z Echelon IV vydal na zmíněnou záhadnou planetu, přičemž cílem je ji kolonizovat, najít zdroje a zjistit, co se stalo s předchozími expedicemi. Pro to má osobní motiv, protože v rámci jedné z předchozích expedic byl na planetu vyslán někdo, na kom mu hodně záleží.

Záhy je ovšem sám pohlcen planetou a jeho kolegové začnou propadat šílenství. Příběhem si mě Saros hned omotal kolem svých chapadel, je naprosto struhující, má několik silných momentů i nečekaných zvratů, navíc mě bavilo postupně zjišťovat další podrobnosti a odhalovat tajemství světa Carcosa. Také se mi líbí dobře zahraný a napsaný hlavní hrdina, který díky skvělému výkonu Rahula Kohliho vyjadřuje během filmečků spoustu různých emocí. Nebál bych se dokonce říci, že tohle je jeho doposud největší i nejlepší role. S ostatními postavami je to ovšem už o něco horší, protože nemají dostatek prostoru, abyste si k nim mohli udělat nějaký hlubší vztah a mohli více zazářit. Ty mohly být o něco propracovanější, ačkoliv chápu, že více rozhovorů, filmečků a dalšího podobného materiálu by jen brzdilo tempo a samotnou hratelnost, která je pro vývojáře pořád to hlavní. Zvláště když si příběh můžete jako v Returnalu obohacovat hledáním deníčků, vzkazů a dalšího podobného materiálu, který vám poodhalí osudy předchozích expedicí i dají podrobnosti o zatmění slunce nebo samotné planetě. I tak má hra s vedlejšími postavami některé povedené interakce a postupně mezi nimi vznikají různé zajímavé konflikty, které se čím dál více vyostřují. Jak postupně budou propadat většímu a většímu šílenství, nebude si moci být hlavní hrdina jistý tím, jestli ho více ohrožují monstra venku nebo členové jeho vlastní posádky.

Vývojáři ze studia Housemarque zůstali věrní svým kořenům a tomu, pro co si je každý hned spojí – pro hry stavějící hlavně na rychlé a neskutečně návykové arkádové akční hratelnosti. Jen to tentokrát zase posunuli na úplně nový level. Zatímco Returnal byl jejich prvním pokusem o větší AAA hru, Saros je svým rozsahem a propracovaností úplně na jiné úrovni. Svými produkčními hodnotami se může rovnat těm největším hrám od PlayStationu, což se mi líbí, a vlastně je i pro žánr roguelike stříleček celkem unikátní. Většina her z tohoto žánru (Hades, Slay the Spire nebo Lost in Random: The Eternal Die) totiž pochází především z nezávislé produkce a rozhodně nemají velké rozpočty nebo tak skvělou prezentaci, jakou má právě Saros. Samozřejmě to ale neznamená, že by nebyly dobré, třeba Hades patří k tomu nejlepšímu, co je v tomto žánru dostupné.

Jak už jste každopádně pochopili z předchozích řádků nebo trailerů či videí z hraní, Saros je opět roguelike akce ze třetí osoby, která sdílí některé dobře známé prvky s Returnalem, ať už je to základ hratelnosti, stavějící na střetech s velkým množstvím mimozemských protivníků, během nichž je nutné uskakovat kolikrát velkým kulkám, což vyústí mnohdy doslova v balet mezi kulkami, ale také procedurálně generované úrovně. Díky nim není žádný průchod stejný. Pokaždé vás budou čekat odlišněji poskládané plácky v rámci jednotlivých biomů, jinak rozvržení nepřátelé či náhodně vygenerované zbraně a další předměty. Nehledě na to, že úrovně se vizuálně a herně i značně liší podle toho, jestli dojde k zatmění slunce skrze záhadný mechanismus, jenž deformuje prostředí i obyvatele planety. Zatmění má vliv nejen na vizuální podobu úrovní, kdy vše je najednou mnohem temnější, ale i nepřátele. Ti jsou najednou agresivnější a chrlí větší množství kulek, nehledě na to, že vám už tolik nebude moci pomoci šít. Pokud jste Returnal hráli, budete od první minuty mít vstup značně usnadněn, protože vše bude působit značně povědomě, přesto dostatečně nově a lákavě. Navíc je Saros i dost přístupný hráčům, kteří mají k žánru roguelike akcí menší odpor a nevyhledávají je, k čemuž se ještě dostanu.

Hratelnost je opět rychlá, responzivní a frenetická s výborným arkádově laděným gunplayem, přičemž vývojáři si přichystali několik nových vychytávek, které ji oživují. Tou největší je bez debat štít, který je možné kolem sebe vytvořit a absorbovat jím několik kulek od nepřátel nebo z pastí. Už tak nemusíte před střelbou nebo různými nástrahami jen uhýbat, což do soubojů i průzkumu prostředí vnáší nové možnosti, aniž by hru dělalo lehčí. Vývojáři rovněž pojali řadu střetů více vertikálně, k čemuž přizpůsobili i úrovně, po nichž je možné se skrze získané schopnosti rychle pohybovat. Můžete v okamžiku vyskočit pomocí vystřelujícího háku na vyšší místo, případně se s pomocí Eclipse Threads, dostat na opačnou stranu skrze speciálních drahách, po nichž jezdíte jako energetická kulička. Hra má rovněž několik dalších podpůrných mechanik, které odměňují hráče za precizní vyhýbání projektilům, díky čemuž je možné si dočasně odemknout několik bonusů. Přítomné je i parry, skrze které je možné odrazit útok protivníka zpět na něj, ale to vše je jen začátek. Možností, jak bojovat s protivníky a likvidovat je, je nyní daleko více, což hratelnosti jednoznačně prospívá, protože je rozmanitější. Chválím rovněž, že vývojáři ke všemu připravili přehledné tutoriály, které vše vysvětlují a je možné se k nim kdykoliv dostat z menu.

Jak budete procházet jednotlivé biomy, budete nacházet i nejrůznější modifikátory a další vybavení, mezi nímž jsou i primární zbraně i sekundární silné zbraně. Začnu modifikátory, které mají pozitivní i negativní vlastnosti, s čímž je před jejich sebráním nutné počítat. Tento systém vývojáři převzali z Returnalu a dobře funguje i zde. Modifikátorů je v Saros mnohem více a můžete si s nimi zvýšit poškození nebo zlepšit obranu, ale třeba na úkor většího cooldownu pro úskok, snížení štítu a tak dále. U každého je tedy nutné přemýšlet, jestli se vám hodí do vašeho herního stylu. Já třeba měl herní styl založený na rychlosti a neustálému používání úskoku, takže pokud bych sebral modifikátor přidávající na něj cooldown několik vteřin, značně by mě to limitovalo v akci i průzkumu.

Nepřátel je ve hře obrovské množství. Většinou jde o různé mimozemské chapadlovité tvory, které jsou charakteristické pro studio Housemarque. Druhů nepřátel je hodně, každý biom vždy představí trochu odlišné neřády, navíc se mi líbí svým děsivým a velmi dobrým designem. Kolikrát se nepřátelé vrhají ze všech stran a střílí obrovské množství projektilů, před nimiž je nutné uhýbat. Vzhledem k tomu, že hra je ve třetí osobě, nemáte vždy úplný vizuální přehled o tom, kde se přesně nepřátelé nacházejí a jestli vám třeba nestřílí do zad. Vývojáři naštěstí přidali jakýsi další, možná až pavoučí smysl skrze výborný zvukový design, díky němuž nebezpečí slyšíte, ale také cítíte skrze skvěle zakomponovanou haptiku. To pomáhá celkové přehlednosti boje a můžete jednodušeji reagovat na bojiště. Je to opravdu intuitivní a proto doporučuji hrát Saros především s kvalitním headsetem na uších.

Aby bylo možné všelijaké neřády snadno likvidovat, vývojáři připravili větší množství zbraní, přičemž každá je unikátní nejen vzhledem, ale i pocitem díky haptice nebo adaptivním spouštím. Na začátku se seznámíte s několika druhy pušek, mezi nimiž jsem si nejvíce oblíbil Smart Rifle, která má naváděné kulky, ale později dojde i na kuše, revolvery s normálními i raketovými kulkami, brokovnice nebo speciální zbraň Chakram (odkaz na Xenu?) vystřelující kotouče, která je neskutečně silná hlavně na bosse, a musím říci, že mi hlavně v závěru neskutečně sedla. Zajímavostí je, že po zatmění existují zbraně i ve speciálních Corrupted verzích, které přidávají další bonusy, jako je zvýšení poškození, ale také negativní vlastnost. Mezi nimi může být i vypnuté automatické zaměřování, což znatelně ztěžuje hratelnost. Když jsem takovou zbraň viděl, hned jsem se ji vyhnul, protože nepřátel je mnohdy hodně a automatické zaměřování a naváděné kulky předchází řadě problémů. Vývojáři u zbraní dobře využívají adaptivní spouště. Střílíte klasicky R2, ale když lehce stisknete L2, zbraní zaměříte a spustíte sekundární mód střelby. Když L2 stisknete úplně, hlavní hrdina vytasí Power weapon. Tu je nutné nejprve nabít energií, a pak je možné z ní střílet po nepřátelích rakety, ohnivý paprsek a tak dále. Využití adaptivních spouští jen umocňuje skvělý pocit ze střelby.  

Když už jsem nakousnul bosse, ti jsou připraveni na konci každého biomu, a jsou bez debat vždy odměnou za předchozí tvrdou práci, ačkoliv zároveň představují i solidní těžkou závěrečnou zkoušku. Střety s nimi jsou neskutečně epické, hektické a napínavé do posledního výstřelu, zvláště když mají několik fází, během nichž mění své útoky. Kolikrát se mi bosse povedlo sestřelit až v momentě, kdy mi zbyl milimetr zdraví, po čemž následovalo vítězné zařvání. Nemusím ale ani zmiňovat, že často to bylo i opačně, po čemž zase následovalo chvilkové sprosté nadávání. Na druhou stranu ale bossové mají přehledné útoky a souboj s nimi je jen o preciznosti a naučení se jejich pohybům a útokům, abyste je mohli snadněji vykrýt. Vývojáři žádné klacky pod nohy nehází.  

Když byl Saros oznámen, hned mě zaujal svým silným a nezaměnitelným uměleckým stylem a vůbec vizuálním zpracováním, které patří mezi jeho nejsilnější stránky. Vizuálně je Saros neskutečnou pastvou pro oči, ať už budete sledovat filmečky nebo přímo hrát. Jedinečný umělecký směr se podepisuje nejen na unikátním designu nepřátel, ale i samotném světě, který je tajemný, správně mimozemský a láká neustále k prozkoumávání a odhalování jeho tajemství, čemuž dopomáhají i ohromující scenérie a jedinečná architektura. Vývojáři připravili hned několik biomů, které můžete postupně prozkoumávat, přičemž každý nabízí naprosto unikátní prostředí. Zatímco v prvním budete prozkoumávat větší rozpadlé mimozemské město, v druhém zavítáte do obrovského podzemního komplexu, připomínající kanály v Matrixu s různými laserovými pastmi. Dostanete se ale i do pouštního prostředí nebo obrovských paláců. Více prozrazovat nebudu, abych vás nepřipravil o překvapení, ale co biom, to naprosto unikátní prostředí s chytře rozvrženými plácky, skrytými místy, výzvami a tajemstvími. V jednom třeba uvidíte hned na začátku v dálce obrovskou věž, a je skvělé, že není jen jako malba kdesi v dálce, ale postupně se k ní probíjíte, abyste následně zjistili, co se v ní nachází. Nic pěkného to není.  

Na úrovních se mi hrozně líbí, že během prvního průchodu vždy uvidíte jen pouhou část. Třeba první biom má několik postranních cestiček a zavřených míst, do nichž ale není možné se dostat. Vývojáři tady zakomponovali dobře prvky z metroidvania her, protože abyste se dostali do některých lokací, musíte si odemknout schopnosti. Ty dostáváte v rámci příběhu, ať už je to zmíněný přitahující hák, možnost proměnit se v energetickou kuličku, možnost skákat do vyšších míst nebo schopnost rozbíjet silnější bariéry. V těchto vedlejších místnostech jsou pak další zbraně, materiál pro upgrade nebo i nahrávky či zápisky, s nimiž si obohacujete příběh. Každou úroveň se tak vyplatí po dohrání projít znovu a znovu, abyste si vše doplnili. Ono ale popravdě hru budete i tak chodit pořád dokola, protože hratelnost je skvělá a střílení nepřátel mě neomrzelo ani týden po dohrání.

Returnal byl pro mnoho hráčů znatelně nepřístupný a možná i trochu frustrující pro svoji vysokou obtížnost. Smrt patřila k základním mechanikám hry, ale další pokusy jste začínali prakticky od nuly. Museli jste se spoléhat pouze na svalovou paměť a nabrané zkušenosti, abyste lépe uskakovali před kulkami protivníků, případně věděli, jaká strategie platí na určité bosse. S hrou Saros se vývojáři rozhodli, že ji udělají přístupnější, stravitelnější a pokusí se s ní oslovit větší množství hráčů, a to i ty, kteří roguelike hry moc nevyhledávají. Tady je dobré hned zmínit, že přístupnější neznamená ani náhodou lehkou. Saros je pořád hardcore roguelike akce, která vás dokáže při troše nepozornosti potrestat během několika vteřin. Smrt je pořád mechanika, ale vývojáři tentokrát přidali vylepšování hlavního hrdiny, díky čemuž máte pocit, že se postupně posouváte a máte šanci příště uspět. Marketingový slogan, že po smrti se vracíte silnější, zde rozhodně platí.

Jak se pokoušíte dostat dál a dál, získáváte z padlých protivníků speciální herní měnu Lucenite. Tu, když se dostanete do základního tábora Passage po dokončeném biomu nebo smrti (část vám jako penalizace zmizí), můžete investovat skrze robota Primary do různých vylepšení. Postupně si takto zvedáte štít, sílu i získanou měnu, zlepšujete léčivé účinky nebo nacházení lékárniček, případně si odemknete i několik klíčových schopností a možností, jako je třeba klíč na začátku každého dalšího pokusu pro otevírání dveří a truhel, případně druhá šance, díky níž vám hra odpustí jedno selhání. Strom, v němž si vše odemykáte, je opravdu košatý a každý zakoupený upgrade je sakra znát na dalším pokuse. Ostatně je možné si kupovat i upgrady, abyste další pokusy začínali na vyšším levelu, což se podepíše i na síle zbraní a dalších atributech. Levelování a vylepšování hlavního hrdiny postupně dělá každý biom o něco snazší. Jde o dobře zakomponované prvky, ale zároveň tak, aby před hráčem byla pořád nějaká ta výzva, za jejíž zdolání se dostaví velké uspokojení.

Kromě vylepšování hlavního hrdiny se po několika hodinách hraní odemknou modifikátory v rámci sekce Corcosan Modifiers, díky nimž si můžete hru dále ladit dle svého herního stylu a preferencí, což je dle mého zajímavá a hlavně fungující mechanika. Můžete si dát třeba snadnější přebíjení zbraní, dávání vyššího poškození protivníkům nebo lepší nacházení preferovaných zbraní. Teď si možná říkáte, že tímto si hru neskutečně zlehčíte. Je tu ale háček, protože modifikátory musí být v nějaké rovnováze i se zápornými efekty. Aby bylo možné pozitivní používat, musíte dát i negativní, jako odebrání druhé šance, odebrání dropu speciálních krystalů Halcyon pro kupování některých upgradů nebo snížené poškození, které dáváte protivníkům. Modifikátory tak ve výsledku nejsou ani tak usnadňováním, ale další ladění hry, které jsem popravdě používal v prvních dnech jen v omezené míře. Prakticky jsem měl nastaveno jen to, abych dával větší poškození výměnou za zničení jednoho artefaktu pokaždé, když skočím do nového biomu. Více jsem experimentoval až po dohrání, nejprve jsem chtěl hrou projít více méně tak, jak mi nastavili sami vývojáři.

Před vydáním jsem byl docela zvědav, jak dlouhý nakonec Saros bude. Vývojáři v jednom z rozhovorů zmínili, že hru navrhli tak, aby jednotlivé pokusy trvaly zhruba třicet minut. A mají pravdu. Pokud projdete jeden biom na jeden zátah, což zahrnuje i finální střet s bossem, bude vám to trvat zhruba třicet minut s tím, že biomů je několik. Zpočátku ale takto dlouhé pokusy nebudou, protože obtížnost je docela vysoká, takže budete umírat, upgradovat a znovu se pokoušet o zdolání. Já se považuji spíše za průměrného hráče, a i proto jsem porazil finálního bosse za nějakých 27 hodin, které ale utekly jako voda, a musím důrazně zmínit, že jsem se během nich ani na moment nenudil. Ačkoliv jsem zkoušel biomy znovu a znovu, abych je konečně zdolal, pořád jsem se skvěle bavil adrenalinovou hratelností, jenžmě donutila být neustále ve střehu. Když finální překážka padla, neznamená to, že by bylo všemu konec. Jak hra hned zmíní, je pořád hodně tajemství, která je třeba odhalit. Tady raději nebudu nic víc prozrazovat. Kdo ale hrál třeba Returnal, možná už tuší, jak to je. Já jsem třeba teď na zhruba 40 hodinách a doufám, že by ta Platinka nakonec mohla i cinknout. Moc nechybí.

Už dříve ve své recenzi jsem zmínil fantastickou vizuální stránku. Saros doznal od Returnalu viditelné zlepšení, ať už jde o hezčí částicové efekty, ray-tracing, hezčí textury nebo i vyšší rozlišení na konzoli PlayStation 5 Pro, kde si pomáhá i technologií PSSR (PlayStation Spectral Super Resolution) v její nejnovější verzi. Velké vylepšení hra doznala po stránce fyziky a vůbec zničitelnosti. Co se týče optimalizace, jsem s ní více méně spokojen. Vývojáři cílí na 60 snímků za každé situace, což se jim docela i daří. Zhruba jednou za pokus se mi ale stalo, že hra viditelně zpomalila, ať už jsem byl v akci nebo mimo ní, což zřejmě bude jen nějaká drobná chyba. Snad ji vývojáři opraví, ale naštěstí to není nic hrozného. Většinu času hra běží jako dobře promazaný stroj, navíc musím pochválit i naprosto bleskové nahrávání. Už do samotné hry po zapnutí jsem se vždy dostal během okamžiku, a bleskové načítání je i jednotlivých biomů. Nahrávací obrazovky Saros nezná. Výborná prezentace, skvělý výtvarná stránka, nadprůměrné vizuální zpracování nebo skvělé ozvučení, to vše se stará o jedinečnou atmosféru. O tu se ale ve velké míře zasluhuje i parádní soundtrack, za nímž stojí hudební skladatel Sam Slater.

Saros je doposud největší, nejambicióznější a zároveň také nejlepší hra studia Housemarque, která je oproti předchozímu Returnalu i přístupnější hráčům, kteří roguelike žánr normálně nevyhledávají. Je až neuvěřitelné, jak tento menší finský tým postupně roste a kromě špičkové a neskutečně návykové akční hratelnosti, na níž se dlouhodobě u svých her spoléhal, dokáže servírovat i kvalitní zápletky a parádní audiovizuální zpracování, s nímž se může rovnat ostatním velkým hrám od PlayStation Studios. Saros si vás od první minuty naprosto omotá svými chapadly a jen těžko se od něj budete dostávat. Už se pomalu začínám těšit, co dalšího nám Housemarque přinese, ale překonat Saros nebude nic jednoduchého. A teď mě omluvte, jdu dál prozkoumávat planetu Carcosa.