Crimson Desert

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Před vydáním bylo docela zajímavé sledovat, že ani vývojáři nedokázali Crimson Desert moc dobře popsat, a proto začali tvrdit, že jde spíše o dobrodružnou akční hru než RPGčko jako třeba Zaklínač 3 od CD Projekt RED. Ve výsledku bych řekl, že Crimson Desert má mnohem blíže k akčnímu RPG než dobrodružné akci, protože vývoj postavy tu pořád je a velký vliv mají i nejrůznější statistiky. Že ale vývojáři nedokázali Crimson Desert moc dobře popsat jednou větou, ve výsledku i chápu, protože během hraní jsem si říkal, že jde o docela velkého kočkopsa, jaký se jen tak nevidí. Vývojáři totiž opisovali, kde se dalo, a proto můžete vidět prvky ze spousty známých her - Zaklínač 3: Divoký hon, Red Dead Redemtion, Elden Ring, Assassin’s Creed, Monster Hunter, Horizon Forbidden West, The Legend of Zelda: Breath of the Wild, The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom a mnoho dalších. Hra je proto doslova přecpaná různými mechanikami a prvky, v nichž je jednoduché se ztratit a přestat orientovat. I proto jsem třeba zapomněl na jednu docela zajímavou funkci, která se mi odemkla po zhruba deseti hodinách, a zpětně jsem si na ni vzpomněl, až když jsem měl nahráno sto hodin a potřeboval překonat jednu hádanku, k níž jsem ji potřeboval. Navíc jsem měl pocit, že nic není ve výsledku dotažené a domyšlené, jako u všech zmíněných her výše, je to tu jen proto, aby toho měla hra co nejvíce. A díky tomu ani nemá Crimson Desert vlastní identitu nebo něco, s čím by přišel jako první. Na druhou stranu ale nemohu říci, že bych se nebavil.

 V čem vidím u Crimson Desert mnohem větší problém a jeho obrovskou slabinu, je skutečnost, že nedokáže naservírovat zajímavý, poutavý, emotivní a strhující příběh s dobře napsanými postavami, jako je tomu u jeho konkurence, u níž vývojáři hodně opisovali. Na začátku sledujete hlavního hrdinu Kliffa, jehož klan Greymane je přepaden skupinou známou jako Black Bears a prakticky rozprášen. Sám hlavní hrdina skončí dost neslavně – pobodán s prořízlým hrdlem v řece, ale i z toho se dá za pomoci trochy magie dostat. Od té chvíle má hlavní hrdina za cíl obnovit klan Greymane a osvobodit svoji domovinu od krutých nájezdníků s medvědími kožešinami, kteří se čím dál více roztahují a vraždí vše, co jim přijde do cesty, ale nakonec se vše i zvrtne v záchranu celého kontinentu Pywel, který patří dle mého názoru k nezajímavějším a nejpropracovanějším herním světům za poslední dobu. Bohužel je ale scénář hodně slabý, postrádá větší zvraty a hlavně jasné vedení, takže příběhem hra rozhodně nedokáže udržet pozornost hráče po celou dobu, a to i přes skutečnost, že sem tam vývojáři dokážou přijít s nějakou tou větší bitvou.

Příběh je navíc vyprávěn průměrnými a kolikrát nudnými filmečky nebo kostrbatými rozhovory (nejde je přeskočit, pouze zrychlit), a proto je ve výsledku lepší, když ho budete ignorovat a zaměříte se na mnohem lepší a zajímavější části Crimson Desert. Je ale určitě škoda, že tady hra selhává, protože samotný svět a základy, které vývojáři položili, ukrývají mnohem větší potenciál. Ten ale vývojáři nechali ležet na zemi své místnosti, kde se vše sepisovalo. Hlavní dějová linka opravdu za moc nestojí, stejně tak postavy, které postrádají charisma. Žádnou jsem si více nezapamatoval, a to i mluvím o hlavním hrdinovi, k němuž jsem si jen těžko hledal cestu. Vlastně mi přišlo, že je takový nedokončený, chybí mu repliky a na některé situace reaguje prostě zvláštně. Že to není ideální, už ostatně přiznali i sami vývojáři, kteří vše omlouvají tím, že se nakonec raději rozhodli zaměřovat na hratelnost. Těžko říci, jestli je to nedostatkem zkušeností, horšími či špatně vybranými scénáristy nebo jen skutečností, že si ukousli ve studiu Pearl Abyss až moc velké sousto. Pokud chcete hrát Crimson Desert hlavně kvůli příběhu, rozhodně to nedělejte. Jsou mnohem lepší hry, které vás dokážou po této stránce uspokojit mnohem více.

O to větší škoda to je, když zjistíte, že vývojáři servírují obrovský a dynamický fantasy svět, do něhož začala pronikat moderní technologie, který je radost prozkoumávat. Svoji rozlohou a propracovaností kontinent Pywel bere až dech, a jde přesně o ten herní svět, který působí zajímavě, dost neotřele a láká k tomu, abyste v něm trávili desítky, no možná i stovky hodin. Neustále se v něm něco děje, ať už se budete toulat podél řek, ve městech, krásných malebných vesničkách s unikátní atmosférou, kouzelných lesích, případně se vydáte do zasněžených hor nebo rozpálených pouští na východě. Všude se pohybují NPCčka, která mají svůj řád a nestojí jen na místě, ať už jde o obry, lidi či jiné rasy, případně zvěř nebo protivníci, takže svět působí živě. Navíc vývojáři si přichystali obrovské množství vedlejších eventů, úkolů, skrytých míst i většinou solidně navržené a zapeklité hádanky, které jsem rád zdolával, abych byl následně odměněn materiálem, novým pěkným mečem nebo líbivým brněním. Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když jsem objevil jeskyni a v ní byl kus krásného brnění, případně byla plná zlata nebo jiných cenností. Po čase jsem navíc zjistil, že i sem tam za vodopády se nachází jeskyně s různými tajemstvími. Pocit z objevování je v Crimson Desert skvělý a neskutečně uspokojující.

I když je svět opravdu obrovský, nemá žádná hluchá místa, všude najdete něco zajímavého, nehledě na opravdu nádherné scenérie a výhledy, kterých jsem se nemohl nabažit, ať už jsem sledoval mapu z velké výšky, z hory nebo se díval na moře z útesu. S krásnými výhledy a scenériemi vývojáři nešetří a kolikrát jsem žasnul nad tím, co zrovna vidím. Z Pywelu jsem byl po celou dobu opravdu nadšený a je jednoznačně největší hvězdou Crimson Desert. Cestovat po něm můžete mnoha způsoby, všechny jsou zábavné a lákavé. Nejzákladnější je kůň, který se ovládá relativně dobře, a jehož je možné si dále vylepšovat a kupovat mu doplňky. Kůň je ale jen jedním z mnoha společníků, protože je možné si ochočit i psa nebo vytvořit velkou kočičí armádu. Chcete mít jetpack? Je možné ho vyrobit. Létat na drakovi? Žádný problém! Právě v těchto detailech a možnostech hra září. Stejně jako ve hrách The Legend of Zelda: Breath of the Wild a The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom může hlavní hrdina šplhat prakticky na cokoliv. Není omezován jasně danými stěnami a plošinkami, limitován je jen staminou. Té není na začátku moc, ale je možné si ji rozšiřovat, a tím tak hlavní hrdina vyleze na dříve nedostupná místa. Za tuto převzatou mechaniku chválím, dává hráči potřebnou volnost a iluzi toho, že ho prakticky nic neomezuje, a může si jít, kam ho napadne. To samozřejmě zase tak moc neplatí, ale jde o iluzi.  

Příběhová kampaň hry se rozprostírá na několika kapitolách, v nichž se vydáte hlavně za pomstou. Trochu zklamáním je, že jednotlivé úkoly, které v nich budete plnit, nejsou moc nápadité a většinou jen chodíte od jednoho bodu ke druhému, abyste třeba vyšetřili, co se tam stalo, případně s něčím pomohli. Úplný opak toho, co bylo možné vidět ve třetím Zaklínači, který je i více než deset let po vydání králem žánru a jen těžko hledá konkurenci. Nápaditějších úkolů nebo misí je v Crimson Desert jen pár, což je ve výsledku obrovská škoda, a jako kdyby úroveň úkolů jen podtrhovala to, že vývojáři moc nevěděli, jak hlavní linku pojmout a jak vyprávět samotný příběh. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem něco udělal nebo zabil bosse, a až následně se dozvěděl z textových záznamů podrobnosti, které jsem se měl určitě dozvědět mnohem dříve. Kromě hlavní linky budete moci plnit obrovské množství vedlejších úkolů, ať už jde o chytání zločinců, starání se o vlastní osadu, případně se spolčit s čarodějkami. Musím říci, že plnit vedlejší úkoly mě bavilo o poznání více, protože jsem se mohl díky nim dozvědět o světě více a dostat se do míst, kam bych se jinak nedostal. I tak si ale myslím, že mnoho úkolů slouží jen jako klasická nezajímavá výplň a vývojáři se snažili hru narvat spíše kvantitou než kvalitou.

Zkušenosti vývojářů s MMO hrami jsou vidět na tom, že se pokusili svět doslova naplnit nejrůznějšími aktivitami, které je možné nad rámec příběhové kampaně i velkého množství vedlejších úkolů plnit. Kdykoliv si můžete odskočit a hrát hazardní hry, dát si s někým páku, chytat ryby, abyste si je následně mohli uvařit, dát peníze do banky a vydělávat na úrocích, vydat se chytat legendární monstra, účastnit se lukostřeleckých turnajů, v nichž NPCčka cheatují, hrát kámen, nůžky a papír, závodit na koních, stavět si vlastní přístřešek ve stylu The Sims nebo čistit tábory od nepřátel. Obrovským množstvím aktivit se snaží vývojáři udržet hráče ve světě Pywel co nejdéle, a celkem se jim to daří, protože mnohé jsou zábavné a kolikrát jsem při jejich hraní zapomněl na hodiny, a to, že bych měl pohnout hlavním příběhem.

Hlavním hrdinou hry je sice válečník Kliff, ale postupně získáte přístup i k dalším dvěma postavám. Mezi nimi je mrštná šermířka Damiane, která spíše likviduje protivníky jednoho po druhém a nevrhá se do velkých hromadných bitev, ale také ork Oongka, libující si právě v pořádných bitvách, kde neváhá používat svoji sekyru. Jednotlivé hratelné postavy se mezi sebou liší vybavením, schopnostmi a dalšími vlastnostmi. Během hraní jsem si ale několikrát řekl, že vývojáři s dalšími hratelnými hrdiny od začátku asi nepočítali a přidali je tam až v závěrečné fázi vývoje, protože jim přišlo, že hře ještě něco chybí. Je to vidět hlavně na skutečnosti, že drtivou většinu hlavních misí musíte odehrát jen za Kliffa, stejně tak s ním musíte porazit drtivou většinu hlavních bossů. Najednou proto další dva hrdinové hrají až druhé housle a slouží spíše pro průzkum a další aktivity, které budete v Pywelu dělat. To je docela škoda, protože když už vývojáři připravili tři postavy, kdy i za Damiane a Oongku se hraje velmi dobře, mohli jim dát stejně prostoru. Ostatně jako v Assassin's Creed Shadows, který měl dva odlišné hlavní hrdiny. 

Jak už jsem zmínil na začátku, Crimson Desert je určitě RPGčko, v němž nechybí vylepšování hrdinů o nové pasivní i aktivní schopnosti skrze tři košaté stromy s dovednostmi, které využijete nejen v boji, ale i při řešení hádanek nebo zdolávání samotného světa. Abyste mohli do nich investovat, je nutné sbírat speciální artefakty. Některé dostanete v rámci příběhu a od bossů, hromadu dalších ale můžete najít průzkumem světa. Takový artefakt vám rovnou nepřidá bod, který můžete investovat, ale nejprve je nutné artefakt aktivovat splněním výzev, jako je zabíjení protivníků štíty, likvidace protivníků v časovém limitu, tichá likvidace nepřátel na čas nebo určitou zbraní, chytáním zvířat a tak dále. Musím říci, že tohle získávání bodů/artefaktů pro vylepšování hlavních postav se mi hodně líbí. Najednou pro další zkušenostní bod musíte něco udělat, a ne jen plnit úkoly v rámci hlavní linky nebo zabíjet protivníky, jako je tomu v jiných hrách, kde vám zkušenostní body skáčou automaticky.

Docela jsem byl zvědav na soubojový systém, který bylo z videí těžké hodnotit. Na začátku umí Kliff se základními zbraněmi jen lehký a těžký útok, úskok nebo vykrytí štítem, ale postupně se budete dostávat k lepšímu vybavení s více možnostmi, ale zároveň si budete odemykat i nové útoky nebo komba, čímž se soubojový systém stane docela rozmanitý a zábavný. Zvláště když můžete mnoho věcí kombinovat a utvářet si své jedinečné styly hraní, které se k vám nejvíce hodí. Chcete hrát především s mečem na krátkou vzdálenost? Ta možnost je, stejně jako využívání magie nebo útoků na dálku skrze luk. Souboje jsou rychlé, frenetické a kolikrát budete čelit i desítkám protivníků najednou. Ti jsou celkem agresivní a klidně jich útočí několik najednou. Navíc dokážou i po Kliffovi skákat a tím ho strhnout na zem. V ten moment je nutné odehrát menší minihru, nahrazující klasické QTE sekvence, kdy se snažíte trefit do vyznačeného místa v kruhu. Jen tak Kliff protivníka odkopne. Pokud minihru nezvládnete, přijdete o docela velké množství zdraví, při infiltraci míst vás pak nepřátelé vyprovodí z lokace. Minihra jako taková je celkem fajn, ale nemusela by být mnohdy tak častá.

Že vývojáři chtěli narvat do Crimson Desert naprosto vše, co někde viděli, ukazuje i přítomnost stealth systému. Ano, je možné se krčit v křoví, po stylu Assassin’s Creed si vlézt do klubka sena, a nepozorovaně likvidovat protivníky jednoho po druhém. Tedy, tohle by byl ten ideální scénář, ale hra většinou pro stealth není navržena, navíc ten je opravdu základní a spíše nepoužitelný. Kéž by se vývojáři místo jeho zakomponování věnovali více příběhu, kvalitnějším úkolům nebo vypilováním jiných prvků.

Většinou budou hlavní hrdinové stát proti členům konkurenčním klanům, vojákům, loupežníkům, kouzelníkům, duchům a dalším podobným neřádům s několika typy jednotek, které bylo možné vidět v nepřeberném množství fantasy her. Ačkoliv na originalitu se u navrhování protivníků nehrálo, rozmanitost je ve výsledku docela solidní, stejně tak se mi líbil design a vůbec celková propracovanost, aby vše zapadlo do pečlivě budovaného světa a univerza. Zabíjení většiny protivníků není nic složitého, ačkoliv některé jednotky dokážou v okamžiku způsobit opravdu masivní poškození, pokud si nedáváte alespoň trochu pozor, ale takových momentů je minimum. Nejvíce jsem si střety s řadovými protivníky užíval v rámci velkých a kolikrát epických povedených bitev, které se kolikrát táhnou napříč různými kapitolami. Mnohem tužší kořínek než většina řadových protivníků mají bossové. Hra Crimson Desert není těžká, když bojujete se základními protivníky. U bossů v rámci hlavní kampaně ovšem obtížnost vždy neskutečně vyletí, a tím hra vlastně i překontroluje, jak moc času jste investovali do vylepšování vybavení i zkušenostních bodů. To může být mnohdy opravdu nepříjemné, zvláště pro hráče, kteří nejsou zvyklí na Soulovky.

Vybalancování obtížnosti u bossů je něco, co hra moc nezná. Zatímco u Soulovek od From Software nebo u nedávného Nioh 3 jsou sice bossové těžcí a kolikrát jsem u nich řval, souboje s nimi jsou většinou férové, přehledné a hlavně zábavné. To bossové v Crimson Desert moc zábavní nejsou. Vlastně jsou střety s nimi dost frustrující, ať už kvůli obtížnosti, malé přehlednosti i dalším problémům. Nelíbí se mi, že bossové mají pohyby špatně čitelné, kolikrát se po arénách nesmyslně portují, dělají jedno kombo za druhým a vývojáři hází klacky pod nohy i různými nástrahami, které jsou v arénách. K vzteku jsou i překážky, o které je možné se zaseknnout, no a k tomu je nutné si přičíst i nefunkční uzamknutí bosse, takže jsem kolikrát máchal do prázdna nebo na opačnou stranu, než jsem chtěl. Obrovský problém je mnohdy i kamera, která zabírá souboj z nevhodných úhlů, takže ani nevidíte, kde se boss nachází a jestli dělá zrovna nějaký útok. Očekával bych, že souboje s bossy budou patřit k tomu nejlepšímu, co bude Crimson Desert nabízet, a že si s nimi dali vývojáři větší práci, ale ve výsledku jsem si většinu soubojů s nimi opravdu neužíval a spíše jsem byl rád, že už je mám za sebou.

I když jsou souboje s bossy těžké a nepříjemné, pořád se dají zvládnout. Hlavně z toho důvodu, že vývojáři nijak neomezují počet léčiv, které můžete mít u sebe. Hra Crimson Desert nemá žádné lahvičky, které byste si museli doplňovat u ohníčků, ale hlavní hrdinové se léčí skrze jídlo. A je úplně jedno, jestli u sebe budete mít šedesát ryb, padesát polívek, sto grilovaných kuřat nebo bambilión stejků, za které by se nemusely stydět ani lepší restaurace. Souboje s bossy jsou sice nepříjemné, dokážou naštvat, ale pokud máte v batohu dostatek jídla, dokážete porazit s trochou štěstí cokoliv, i když u toho naházíte do sebe několik vagónů jídla, takže se ze soubojů ve výsledku vytrácí i větší napětí a takové ty situace, když už nemáte žádnou lékárničku a boss má minimum zdraví, ale víte, že stačí jedna chyba a je konec několikaminutového snažení.

Naznačil jsem do jisté míry nefunkční uzamykání protivníků, což provádíte dost nezvykle šipkou dolů. Celkově má hra Crimson Desert nezvykle rozvržené ovládání a musím se přiznat, že jsem s ním v úvodních hodinách hodně bojoval. Třeba skok provedete čtverečkem, ale to Kliff jen vyskočí do vzduchu nebo random skočí dopředu, což při skákání třeba na plošinkách může znamenat, že skočí vedle. Je proto lepší stisknout L1 a skok si nasměrovat. Na čtvereček je ale namapováno i sbírání předmětů nebo nějaké další akce, takže když jsem chtěl třeba stáhnout srnku z kůže, kolikrát jsem kolem ní skákal, než se mi povedlo provést akci. Podobných nedomyšleností má hra více a ovládání je určitě něco, co by ještě vývojáři měli doladit.

Jak už jsem zmínil výše, nejlepší na hře Crimson Desert je průzkum a nacházení obrovského množství nových zbraní, brnění, prstenů a dalších věcí, které si pak můžete nasadit. Zbraní i setů brnění je obrovské množství, přičemž se mi líbí, že nezvedají jen číslíčka, ale přinášejí i řadu aktivních a pasivních perků, díky nimž je třeba používání každého meče unikátní a něčím zajímavé. Klidně bych se neváhal říci, že velké množství zbraní má svoji vlastní osobnost. Protože toho budete sbírat během hry opravdu hodně, od vybavení po různé minerály, kosmetické předměty, ozdoby, přísady do vaření nebo výrobu, zamrzí trochu omezený inventář. Zvláště když se do něj ukládají i úkoly, klíčové předměty a další věci. Naštěstí vývojáři přidali do hry možnost vše ukládat do truhly v základním táboře, kterou neustále z nějakého důvodu po každém updatu přesunou, ale to je jen částečné řešení. Uvítal bych, pokud by byl inventář lépe řešený, větší a třeba i rozdělen podle druhu věcí.

Pokud něčím hra Crimson Desert ohromovala dlouhé měsíce před vydáním, bylo to bez debat fantastické vizuální zpracování, o které se stará nová verze enginu BlackSpace. Ten vývojáři dříve použili už u své úspěšné MMO hry Black Desert. Až jsem odmítal věřit, že takto hra bude vypadat, zvláště na konzolích. Já hrál Crimson Desert převážně na konzoli PlayStation 5 Pro, kde jako na propagačních videích samozřejmě nevypadá, ale na druhou stranu se jim hodně přibližuje. Jde bez debat o jednu z nejhezčích open-world her, jakou je možné si v současnosti zahrát, ať už jde o detailní zpracování samotného světa, ucházející modely postav, velký dohled, nejrůznější krásné efekty, realistické nasvícení i odlesky za pomocí ray-tracingu. Crimson Desert je krásnou ukázkou toho, jak mohou moderní hry s otevřenými světy na současném hardwaru vypadat.

Není sporu o tom, že Crimson Desert je opravdu nádherná hra a je radost se pohybovat po jejím velkém otevřeném světě se spoustou ohromujících scenérií. Bohužel jakékoliv větší ponoření se do světa nabourává obrovské množství technických chyb, bugů, časté doskakování objektů a optimalizace pro konzole, které jsem se před vydání docela obával. Začnu nejprve frameratem. Hra obsahuje na konzoli PlayStation 5 Pro tři režimy zobrazení – Quality (30 fps), Balanced (40 fps) a Performance, který se zaměřuje na 60 fps. Já o prvních dvou ani neuvažoval a hned zvolil režim zaměřený na výkon. Prvních pár hodin jsem si říkal, že to celkem jde, ačkoliv framerate určitě stabilní není a lítá dle náročnosti scény mezi 40-60 snímky. Pak ale přišel na konci páté kapitoly souboj s jedním z hlavních bossů, u něhož framerate klesnul na 10-15 snímků a byl téměř nehratelný. Chvilkami jsem si říkal, že jsem tady skončil, protože špatný framerate měl dopad nejen na plynulost, ale také ovládání, které nereagovalo na to, co jsem chtěl, takže se nedaly vykrývat dobře útoky bosse. Dokonce jsem si říkal, že ani Blighttown v Dark Souls na PS3 nejel tak špatně. Podobných pasáží má hra každopádně více a na optimalizaci budou muset ještě vývojáři zapracovat, protože ideální rozhodně není.

Framerate není ideální na konzoli PlayStation 5 Pro, přičemž dost podobné problémy má hra i na základní verzi konzole PlayStation 5, na níž jsem ji zkoušel pár hodin. Na ní sice Crimson Desert nevypadá tak dobře, ale pořád je vizuálně hodně působivý. Kromě frameratu hru sužuje obrovské množství dalších chyb, ať už to jsou pády, mizení společníků, nereagování na akce, případně nemožnost dokončit některé vedlejší úkoly. Dokonce se mi pokazil i jeden hlavní úkol zhruba v polovině. Naštěstí stačilo nahrát poslední uloženou pozici. Asi nikdo nečekal, že hra o rozsahu stovek hodin bude úplně bez chyb, ale i tak jich mělo být mnohem méně. Vlastně mi Crimson Desert v tomto stavu připadá jako beta nebo hra v early accessu, kterou budou vývojáři teprve ladit. Dobrou zprávou alespoň je, že jsou docela rychlí a už po týdnu vydali dva velké updaty, které některé chyby opravil a hru upravil dle zpětné vazby. Snad v takové rychlosti budou vývojáři pokračovat.

Crimson Desert je značně rozporuplnou hrou, která rozhodně není pro každého. Na jednu stranu nabízí opravdu nádherný fantasy svět se spoustou dech beroucích scenérií, rozmanitými biomy a zajímavými místy, který je radost prozkoumávat, ale také velké množství aktivit, solidní soubojový systém, dobře navržené hádanky a bez debat parádní vizuální prezentaci. Jenomže ji značně ubližuje průměrný příběh, většinou nezajímavé mise v rámci hlavní kampaně, nenápadití a hlavně frustrující bossové a v neposlední řadě i řada technických nedostatků. I proto je docela problém Crimson Desert přímo doporučit, ačkoliv jsem se vlastně docela bavil a věřím, že já osobně ještě několik desítek hodin nahraji, abych odhalil další tajemství a více mapu prozkoumal.