Item: DeathSpank
Rating: 9
Author: Konzolista.cz

Obyčejná domestikovaná slepice je vědeckou latinou označována jako Gallus f. Domestica. Historie ovšem nepočítala s evolučním skokem, který tato stvoření uskuteční během několika následujících let. Slepice Rona Gilberta, což podotýkáme, není jejich jméno, jsou daleko vyvinutějšími tvory, než si vůbec můžeme připustit. Ronovo slepice totiž nemají zobák, ale rty a víte k čemu? No přece aby mohly pískat. To vše a mnohem více ve stahovatelném titulu DeathSpank, který paroduje vše, na co dosáhne i nedosáhne. Že jsou životní cesty nevyzpytatelné? To není až tak pravda, pokud nosíte ta správná tanga!

Vybavíte si moment, kdy jste se u hry opravdu od srdce pobavili? Nemyslíme ty momenty, kdy se jako Fantomas škodolibě zasmějete přejetému chodci nebo povedenému headshotu. Není potřeba zdůrazňovat, že humor ve hrách klouže pomalu ale jistě do určitého typu řeky, která je silně zakalená bioodpadem. Zkrátka a jistě, hry jsou dnes moc vážné. Nápad Rona Gilberta vznikl už před šesti lety. V roce 2008 se do svého nápadu plně vžil a my máme nyní tu čest s jeho trumfem. DeathSpank je netradiční hra, oblečená do tradičního kabátku. Akčních RPG se na svět dere více a více, přičemž velká část z nich by si zasloužila lopatou po hlavě. DeathSpank má ovšem značný náskok díky své odlehčené atmosféře, která vás oslní natolik, že jste schopni odpustit i některé nedostatky. Sirotek: „Jste tu, abyste mne zachránil?” DeathSpank: „Prostě si vlez do pytle budoucí kriminálníku!” Ráno vstanete, vykydlíte stovky kostlivců, dáte si dva hamburgery a valíte zpět na kutě. Ouha, být hrdina není dneska lehké, takže se připravte, že vás ani v noci nenechají spát. Jakožto hromotluk, vlastním jménem DeathSpank, vstupujete na scénu s předem daným statusem ultimativního ochránce a vymetače všeho zlého a nadpřirozeného. Povýšeným hlasem, namočeným v lehké ironii, promlouváte k personám pohádkového světa, který nenápadně připomíná kocourkov. Hra vás prakticky okamžitě hodí do akce a vše vám pozvolna vysvětlí za pochodu. Na celé dění nahlížíte z vrchu, tedy jako v případě všech starších západních RPG klasik. A co se po vás vlastně chce? Z obyčejného zabíjení démonických figurek se vyklube zachraňování nebohých sirotků, kteří byli uneseni v rámci vyšší moci. Po nějaké době začnete sirotky objevovat všude kolem a vězte, že jejich lákání do vaší náruče bude občas připomínat manévry pedofilů během poledních hodin uprostřed parku. Děj hlavní linky je tedy napasován na dění kolem sirotků, ale vaše cestování zahrnuje i něco více, než hledání rozmazlených spratků a sundávání koček ze stromů. Zhruba třicítku hlavních questů doplňuje necelá osmdesátka vedlejších, jejichž náplní je pokrytí všeho, co se do hlavní linie nevešlo nebo nějakým způsobem nehodilo. Ačkoliv se jejich náplň mnohdy opakuje a neustále rotuje dokola v různých variacích, omáčka kolem nich stojí za to. Koření tomu všemu dávají legrační postavy a parodie reálných situací. Jste například posláni do zdevastovaného města, kterým se prohnala skupina zlobrů. Když už se zdá, že nemůžete nikoho zachránit, zadavatel vám dá výbušniny C4, abyste srovnali město se zemí. C4 v době připomínající středověk říznutý pohádkovými bytostmi! Pokud se tedy dají démoni a úchylný princ považovat pohádkové bytosti. Jak už ale bylo řečeno, většina questů se značně protáhne díky cestování, které je samo o sobě zdlouhavé, vezmete-li v potaz rozlehlost a členitost mapy. Na cestě naštěstí narazíte na kouzelné latríny, které krom toho, že voní po smažených hranolkách, slouží jako checkpointy a teleporty. Eubrick: „Konečně znám tajemství opičího ostrova!” Krom náporu questů očekávejte také příval všemožných předmětů, které s největší pravděpodobností za celou dobu hraní ani nevyužijete. Opravdu! Po cestě narazíte na enormní množství ať už brnění, nebo zbraní, ale také předmětů určených pro questy a jiné účely. V inventáři totiž můžete nasbírané předměty kombinovat, ovšem vzhledem k menšímu počtu kombinací tuto položku využijete spíše během questů a to ještě párkrát. Ačkoliv se tak DeathSpank tváří jako RPG, hlavní kostrou hry je nekompromisní hack’n’slash pitvanice, sem tam okořeněná nějakým tím zaběhnutým RPG prvkem, čímž se myslí například výběr pasivního vylepšení s každým novým levelem a to ještě nemluvíme o statistikách zbraní. Těch je přibližně tolik jako příborů ve sbírce vašich babiček a místy jsou bizarnější jak samotná hra... nebo vaše babička. Inventář navíc není nafukující, takže si musíte pečlivě vybrat, kterou si necháte v pohotovosti. Obecně ovšem platí, že čím větší level, tím větší šance, že vás nepřítel nevystřelí na měsíc. Jak už to tak bývá, každý máme hlad a když máme šanci si solidně naprat pupek za málo peněz, neváháme a činíme tak. Léčení ve hře probíhá podobně jako doopravdy. Zatímco vám maminka připravovala v době nemocí česnekovou polévku a následně vám nutila nechutný domácí sirup, léčení hlavní postavy probíhá pomocí tzv. odpadního jídla, jak jej někteří nazývají. Na sečnou ránu, bolesti břicha, kletbu nebo pouhý hlad vždy platí hamburgery, hranolky, pizza, kuřecí stehna, nebo například speciální tacos od vyhlášené stánkařky uprostřed hlavního města. Přesto je celý repertoár možností až ta druhá věc, která vás upozorní ne výjimečnost DeathSpank. Velké procento úspěchu totiž tkví ve výtvarném stylu a odměřenosti hry. Právě grafika je i přes svou jednoduchost velice působivá a ve spojení se zvuky krásně podtrhuje atmosféru hry. Kombinace 2D objektů ve 3D světě se snad ani nedá pokazit. Zatímco jsou ale některé lokace lehce stereotypní, jiné svým pojetím, ať už se jedná o potemnělé hřbitovy plné živých mrtvých, nebo barevné lesíky plné potenciálních mrtvých živých, lahodí našim očím. DeathSpank: „Zdravím, Moudrá krávo.” Moudrá kráva: „Bůůůůů” DeathSpank: „Děkuji za tvá chytrá slova vědění, Moudrá krávo!” Na co už vás ovšem nikdo nepřipraví, je humor, odkazy a easter eggy na každém kroku. Zatímco se bavíte s orskými strážemi o kvalitách World of Warcraft před a po uvedení datadisků, chvíli na to vedete velice zajímavý monolog s krávou, která vám život nastíní daleko lépe jak kdejaký věštec. Některé scény, například ta na zmíněném hřbitově jasně odkazují na sérii Monkey Island. Mohli bychom celé hodiny citovat rozhovory s postavami, jelikož jsou opravdu unikátní. Shánění pavoučích nohou, hlíny a kusů kamení pro údajně delikatesní polévku obyvatel zpustošené vesnice dokazuje fakt, že autoři hry mají humoru na rozdávání. A co je horší, že když vám herní postava říká něco nadpřirozeně nepřirozeného, tváří se u toho absolutně vážně. Některé persony, které potkáte na cestě, jsou taktéž legrační a pravda je taková, že veškerá sranda stojí a padá na nich. Lord von Prong je vyobrazován jako dokonalý anti-prototyp záporáka – svým blonďatým hárem, vychrtlým koníkem a upištěným hláskem jemně rezonuje ve hvězdu klasického glam metalu. A mohli bychom pokračovat dále a dále. Až díky DeathSpanku a jemu podobným hrám, si člověk uvědomí, jak velká je škoda, že se dnešní hry berou moc vážně. DeathSpank navíc vybočuje z řady i díky své trvanlivosti. Hru dojedete za nějakých 10 hodin a po dokončení příběhu máte stále možnost dodělávat questy, na které nepřišla řada. Pravda je ovšem taková, že jakmile hru dojedete, tak máte prakticky nulovou motivaci v pokračování. I náplň "nedůležitých questů", jak vám je označuje sama hra, by mohla být daleko pestřejší. Ale jak se můžete mračit na hru, která se vás snaží tak silně pobavit? Proto je DeathSpank jedním z titulů, který si jako jeden z mála zaslouží vaše peníze. Zběsilé sbírání harampádí, hromada akce, levelování a hlášky drsného hocha, který miluje jídlo – k nezaplacení. Jak by řekl bažinatý osel – íííí ááá! „Můj zápisník úkolů je konečně kompletní, snad za to dostanu achievement!”

DeathSpank

Hodnocení článku

Galerie

DeathSpank

Komentáře (1)

Nejčtenější články