Konzolista.cz

Indiana Jones and the Infernal Machine

recenzeúterý 25. května 2010Martin Šmíd
Hlavní obrázek článku: Indiana Jones and the Infernal Machine
Indiana Jones byl a je pro LucasArts největším klenotem a hry na jeho motiv vycházely už od uvedení prvního filmu do kin. V roce 1999 se vývojáři z LucasArts rozhodli, že připraví nový díl, který bude po vzoru Tomb Raidera plně ve 3D a vlastně ho i po herním stylu trošinku vykrade. Začalo se tak pracovat na hře Indiana Jones and the Infernal Machine, která měla zamířit na PC, PSone a Nintendo 64. Po zrušení PSone verze nakonec vyšla na konci roku 2000 pouze ta pro Nintendo 64, na kterou si dneska posvítíme.
Filmy i pozdější hry s Indianem Jonesem stavěly na zajímavém příběhu, přičemž ani nyní tomu nebylo jinak. Psal se rok 1947 a uběhly dva roky od chvíle, kdy se nacisti museli vzdát, a svět začala sužovat nová hrozba v podobě Sovětského svazu. Jsou to právě komunisti, kteří nyní hrozí světu a vysílají své agenty všude po světě, aby pátrali po nejrůznějších artefaktech. Tyto jejich aktivity zdárně kontroluje CIA, která je ale zděšena jejich posledním objevem. Tím objevem je starověká Babylónská věž, která má podle pověsti ukrývat vstup do dimenze Aetherium. Hlavní padouch hry, ruský vědec Volodnikov, věří, že dokáže onu dimenzi ovládat, ale k tomu potřebuje ztracené artefakty, které se nacházejí ukryty po celém světě. V tuto chvíli do celé věci vstupuje CIA, která vyšle Sophii Hapgood za Indianem Jonesem, aby ony artefakty našel dříve, než KGB. Kdyby se tak nestalo, měli by soudruzi v rukou mocnější zbraň, než by si dokázal kdo představit. Protože je Indiana Jones dobrák, obleče svůj hnědý háv, vezme z poličky bič a vydá se na cestu napříč celou planetou. Je občas hodně zvláštní, jak se věci vyvrbí. Byl to právě Tomb Raider, který kdysi zkopíroval hlavní námět Indiana Jonese, a jeho hlavní představitelka Lara Croft tak hledala jeden artefakt za druhým, stejně jako její slavnější mužský kolega. V roce 1999 to byl ovšem Indiana Jones, který po herní stránce Tomb Raidera dokonale vykradl. Pokud byste čekali, že Indiana Jones and the Infernal Machine je jen prachsprostou kopíí Tomb Raidera, asi byste se trošinku spletli. Ano, Indy šmejdil po levelech, ve kterých luštil jeden rébus za druhým, občas si zabojoval, zaplaval, zaskákal, sbíral jednu lékárničku za druhou a dělal vůbec ty věci, které má Lara v malíčku. Přesto ale přinesl velmi zajímavou adventuru, která se mnoha věcmi i od Tomb Raidera odlišovala. Jednou z oněch věcí byl i Indyho bič, kterým se dokázal přehoupnout přes propast, kterou by normálně nepřeskočil. Zde je třeba napsat, že původní PC verze měla dosti toporné a nepřesné ovládání, které se stalo terčem kritiky. Vývojáři z Factor 5 si byli vědomi tohoto nešvaru a ovládácí schéma kompletně překopali. Díky tomu bylo ovládání daleko lepší, rychlejší a nedělalo hráčům takové problémy. Přesto nelze říci, že by byly jednotlivé levely tak precizní, jako v případě konkurenčního Tomb Raidera. Celou hru tvořily celkem dvě desítky rozlehlých levelů, ve kterých Indy řešil jeden logický rébus za druhým, bojoval s přítomnými kolegy z ruska a občas si zajezdil v nějakém tom dopravním prostředku. Dopravních prostředků bylo ve hře docela dost. Měli jsme tu třeba klasický džíp, raft, ale i loď. Ovládání dopravních prostředků bylo velmi jednoduché a nečinilo větší potíže. Tyto pasáže navíc dobře sloužily na odreagování se od neustálého lezení, šplhání, hledání pák, klíčů a dalších věcí. Rovněž vás nechaly odpočinout od všelijakých střetů s nepřáteli. Kromě Rusů vám ve hře dělala společnost všelijaká fauna jako jedovatí hadi, pavouci a další roztomilá zvířátka. Je nutno podotknout, že ovládání hry bylo v akčních pasážích velmi dobře navrženo a hodně se podobalo třeba tomu, jaké předvedla klasika Legend of Zelda: Ocarina of Time. To byla ostatně jedna z dalších novinek, kterou mohla PC verze o rok dříve jenom závidět. Každý očekával, jak se s konverzí na Nintendo 64 Factor 5 popere, hlavně tedy co se grafické stránky týče. Co si budeme nalhávat. V roce 1999 se už Nintendo 64 nemohlo rovnat prvnímu Playstationu a ani nově vyšlému Dreamcastu. Jenomže, to by to nesměli být vývojáři z Factor 5, aby v jednom z posledních roků Nintenda 64 z této hry nevybrousili naprostý diamant, co se grafické stránky týče. Indiana Jones and the Infernal Machine je totiž dost možná po grafické stránce nejhezčí hrou na této konzoli. Redaktoři herních plátků dokonce psali, že hra na Nintendu 64 vypadá o něco lépe, jak PC originál, za což si vývojáři z Factor 5 určitě zaslouží pochvalu. Odvedli totiž naprosto profesionální práci, přičemž výsledkem byly rozlehlé úrovně, které přinesly detailní prostředí, skvělé nasvícení scén a velmi propracované postavy. Bohužel si takto detailní hra vyžádala svoje odškodné v podobě frameratu. Ten se sice ve většině levelech držel, ale na rozlehlých prostorách už docela haproval a klesal na mez únosnosti. V čem ovšem Indiana Jones and the Infernal Machine překonal svůj PC originál, byl hudební doprovod, který byl o poznání lepší a kvalitnější, ačkoliv byla hra uložená na kazetě. Vývojáři k dosažení této kvality použili svoje vlastní nástroje MusyX, díky čemuž byl po hudební stránce Indiana Jones and the Infernal Machine jasně nejlepší hrou na Nintendu 64. Indiana Jones and the Infernal Machine na Nintendu 64 rozhodně nezklamal a dalo by se říci, že Factor 5 vytvořil daleko lepší verzi, než byl originál na PC. Vývojáři si zaslouží pochvalu nejen za velmi povedenou konverzi, ale také za příběh, herní mechanismy, nádherné levely a v neposlední řadě za délku. Hra totiž byla jedna z těch delších, takže se u ní dalo strávit téměř 30 hodin. Co bychom za takový herní čas dali dnes. Jedinou vadou na kráse bylo, že Indiana Jones and the Infernal Machine vyšel oficiálně pouze v US. Nám se nedávno naskytla možnost si tuto hru na Nintendu 64 zahrát, tak nebyl problém se o dojmy podělit.
REKLAMA

Hodnocení článku

Načítání...
Pro hodnocení článku se musíte přihlásit

Galerie

Komentáře (10)

Přidejte svůj názor do diskuze!
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
inmax

Nevím, jak na nintendu ale na pc byla tahle hra naprostej propadák, šíleny ovládání, ošklivá grafika. Lepší sáhnout po klasice jménem Tomb Raider.

thor
thor #PSM někdo?

Musí se nechat, že v žánru FPS bylo N64 snad lepší než PSone,ale jak psal sega maniac,tak závodní hry byly strašné jak po hratelnostní stránce,tak i grafika byla divná...

Docela mne překvapilo, že byl zvuk v Indianovi lepší než na PC.

Škoda té PSone verze,podle mne by se ostatním verzím vyrovnala dobře,nehledně na to, že Factor 5 tímto rozhodnutím, že to dal jen na N64 ,asi moc nevydělal.

clicker

Supr záležitost tenhle Indy... Nejeden večer jsem s ním za dávných časů proseděl u PC :)

Lamps
Lamps #Lamps

Aha, takže legendární Mario 64 .. je vlastně břečka? Ok, ok :D

Marv8
Marv8 #Assassin

Pre mna hra mojho detstva...10/10 [s7] [s7] [s7] [s7] [s7]

skrabalek
skrabalek #skrabalek

PS3Fanboy: to máš samozřejmě pravdu, ale v recenzi se mluví o grafice. A tam se PS nechytal, ani kdyby vlezl do zapnuté pračky plné RAM pamětí. N64 bylo technologicky daleko před PS (např. antialiasing) zkrátka proto, že vyšlo mnohem později.

PS3Fanboy
PS3Fanboy #Ni no kuni

skrabalek

Tomu konci nerozumím vždyť je to naopak N64 se nikdy k PS1 ani nepřiblížil co se popularity a kvality herních titulu týče.

Deshien

N64 byla graficky opravdu dost pred psx ale zase na psx byly cd s daleko vetsi kapacitou.Plne ovsem souhlasim s autorem clanku Nintendo 64 bylo dost pozadu a v Evrope uz vubec.Ano bylo tam nekolik her ktere dnes patri mezi to nejlepsi co vubec mezi videohrami vyslo ale vseobecne popularite a poctu skvelych titulu PSX se nemohlo rovnat

VortexCZ
VortexCZ #Switch

N64 naopak díky expansion packu mělo daleko hezčí hry a některé vypadaly líp i bez něj.

skrabalek
skrabalek #skrabalek

"V roce 1999 se už Nintendo 64 nemohlo rovnat prvnímu Playstationu" - to je dost podivná věta od člověka, který se v té době zajímal o hry. N64 zadupalo stejšna do země hned v době, kdy se dostalo na trh (Turok, Mario, Golden Eye...), natož ke konci své životnosti. Jediné omezující bylo místo na cartridge, což ale rozhodně nedostalo grafiku pod úroveň PS1. Playstation se zkrátka po nástupu N64 nechytal...