John Carpenter’s Toxic Commando

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Určitě jste si všimli, že v názvu hry John Carpenter’s Toxic Commando je jméno uznávaného filmového režiséra Johna Carpentera, jenž stojí za takovými klasikami jako Věc, Halloween nebo Vládce temnot. Jeho jméno není jen marketingovým trikem, ale přímo se na hře podílel, ačkoliv z trochu jiné role, než byste čekali. Hru přímo nevymyslel, ani nebyl jejím herním ředitelem, ale vývojářům pomáhal s celkovou atmosférou, která připomíná béčkové hororové filmy z osmdesátek, ale také humorem či pojetím post-apokalyptického světa. A musím říci, že pokud se o tohle opravdu postaral a vývojáři v deníčku, který mi poslali s recenzní kopií, nelhali, odvedl velmi dobrou práci. Aby byla atmosféra co nejvíce věrná vizi uznávaného režiséra, je dokonce možné si zapnout ve hře v nastavení grafiky speciální filmový režim. Nyní už ale pojďme na samotnou hru.

Jak už to u podobných kooperativních akcí bývá, příběh není nijak složitý. Hra se odehrává v poměrně blízké budoucnosti, kdy technologická společnost Obsidian pod vedením Leona Dorseyho začala vrtat do Země, aby mohla využívat sílu jejího jádra, protože chce vyřešit globální energetickou krizi. Co vám budu říkat, nedopadlo to. Po pár kilometrech probudila obrovskou podzemní nestvůru nazývanou Bahenní bůh, která se dostala na povrch a začala proměňovat lidi v okolí v ohavná monstra a krvežíznivé zombie. Naštěstí má Leon Dorsey plán, jak s velkou příšerou zatočit, a proto si nechá od speciálního toxického komanda objednat dovoz zbraň. Jak ale tušíte, nedopadne to moc dobře. Zbraň je zničena, členové komanda jsou nakaženi, a ačkoliv dostali speciální vestu, která má za úkol infekci zpomalit, zbývá jim jen týden života. Aby přežili, musí vymyslet, jak velké monstrum zlikvidovat. Příběh není extra propracovaný, postavy jsou dost ploché a většinou nezajímavé, ale jako motivace, proč se pustit do boje proti monstrům, funguje dobře. Ostatně jde o váš kejhák. A to je u takovéto kooperativní hry asi nejdůležitější věc.

Jak už jsem zmínil výše, John Carpenter’s Toxic Commando je kooperativní akce z první osoby, v níž se chopíte jednoho člena Toxic Commanda a následně se budete vrhat do misí z hlavního tábora. Ten slouží jako vaše základna, kde si můžete před misemi vylepšit zbraně, což vyžaduje dle mého názoru až nehorázně velký grind, třídu postavy nebo si zajít na střelnici a jen tak si zastřílet. Mise nejsou lineární, jak by asi každý očekával, ale vždy jste hozeni na menší mapu, kde máte hlavní úkol, ale zároveň i označená některá další zajímavá místa. Můžete se tedy vydat nejprve získat nějaká náhradní díly, případně jít hledat jiné vybavení, měnu nebo bahenní jádra. Za průzkum hra odměňuje ve zhodnocení po konci každé mise, ale zároveň se průzkumem můžete dobře připravit na finální střetnutí. Hlavní úkoly jsou většinou docela jednouché. Musíte něco najít, něco někam donést a tak dále, abyste se následně ve finále bránili vlnám nepřátel. Právě zde se projeví, jak moc jste mapu prozkoumávali, protože pokud máte dostatečný počet náhradních součástek, můžete si postavit různé pasti, kulomety, minomety či speciální zlaté zbraně, díky nimž se protivníci snázeji zlikvidují.

Že jsou mise otevřenější a člověk nejde jen slepě jednou vytyčenou cestičkou, se mi určitě líbí, stejně tak si nemohu stěžovat na design či prostředí, které se k podobné posta-apokalyptické hře hodí, případně velmi dobrou atmosféru, která skutečně připomíná hororové filmy osmdesátých let říznuté humorem. Protože mají mise otevřenou strukturu, vývojáři přidali pro přesun několik druhů vozidel. Během jízdy je ale nutné počítat s tím, že se budete pohybovat v dosti bahnitém terénu, takže je dobré zvolit vozidlo, které má naviják s vystřelovacím hákem, díky němuž se můžete z nebezpečného bahna dostat, případně snáze vyjet strmý kopec. Fyzika tady funguje dobře, očividně vývojáři využili stejnou, jako u simulátorů, kterým se dříve věnovali. S čím už mám ale problém, je právě hlavní náplň jednotlivých misí, která není moc nápaditá a přišlo mi, že ve většině misí dělám s kolegy v redakci to samé. Chybí mi nějaké oživení, třeba i pomocí bosse. Bossové totiž ve hře nejsou, pokud nebudu počítat finálního, což je dle mého názoru obrovská škoda. Hned by hra byla lepší a zároveň by měla i větší znovuhratelnost, pokud by obsahovala zajímavější a rozmanitější náplň.

Největší devízou hry John Carpenter’s Toxic Commando je bez debat samotná akce, která mi hodně připomínala Days Gone nebo World War Z, protože kolikrát se na mě i můj tým vrhaly stovky zombií/mutantů najednou. To přináší neskutečně hektické a napínavé střety, přičemž vývojáři během nich nešetří brutalitou, takže je možné ustřelovat nepřátelům hlavy, končetiny či je jinak mrzačit, u čehož krev cáká na všechny strany. Kolikrát se na vás budou hrnout hordy, takže hlavně zbraní jen tak nevychladnou. Někdy jsem až žasnul, kolik nepřátel se vejde na obrazovku. Likvidace hord je zábavná, i díky zmíněné brutalitě, protože vývojáři dokázali přijít s dobrým gunplayem, připomínající Call of Duty sérii. Ten je navíc podpořen i velkým arzenálem zbraní a třídami postav, k nimž se dostanu později.

Nejprve zmíním zbraně. Můžete si vybrat různé pušky, brokovnice, samopaly nebo kulomety, zbraní je několik desítek, takže tady vládne určitě maximální spokojenost. Vývojáři nezkopírovali z Call of Duty jen dobrý gunplay, ale i systém úprav zbraní. Ty jak používáte, postupně je levelujete, čímž si odemykáte nejrůznější doplňky - pažby, hlavně, zaměřovače a další, ale jsou připraveny rovněž kosmetické věci, ať už to jsou skiny nebo přívěsky. Hra John Carpenter’s Toxic Commando se snaží hráče skrze tyto systémy donutit, aby hru nevypínali hned po prvním dohrání všech misí, což je na střední obtížnost za nějakých šest až sedm hodin, ale hráli dál, třeba i na vyšší obtížnosti. Já jsem si některé mise s kolegy zopakoval, ale vzhledem ke zmíněné náplni si nedokážu představit, že bych se ke hře vracel. Jako příjemný kooperativní titul na několik večerů ovšem John Carpenter’s Toxic Commando poslouží určitě velmi dobře.

Hned na začátku si můžete vybrat, za koho z Toxic Commanda budete hrát. Tohle je volba čistě kosmetická, navíc můžete v základním táboře mezi členy jednoduše přepínat a tím si měnit vzhled. Nejde tedy o volbu, která by byla nevratná. A taková volba není ani daleko důležitější vybrání třídy. I tu je možné v kempu kdykoliv měnit, ale je lepší se zaměřit nejprve na jednu, odemknout si všechny její vlastnosti, a následně další. Každopádně dobře sestavený tým je základ úspěchu. Já jsem hrál nejprve za třídu Zásah, která má možnost posílat velké výboje do obrovských skupin nepřátel a tím je likvidovat. V týmu se ale ovšem neztratí ani Medik, který může ostatní členy léčit, případně Operátor se svým  dronem, který dokáže i léčit, nebo Obránce, jenž zase umí dělat speciální obranné kopule. Každá třída je tak jiná a všechny se na bojišti dobře doplňují, takže je dobré si s kamarády rozvrhnout, kdo bude hrát za kterou.

Hru John Carpenter’s Toxic Commando si stejně jako Left 4 Dead a další podobné řežby užijete ve chvíli, kdy máte v týmu minimálně jednoho, ale nejlépe tři kamarády, s nimiž se pustíte do likvidace monster. Pokud ale kamarády pro online hraní nemáte, je možné vyhledat náhodné hráče, s nimiž jsem ale hraní nemohl v době recenzování vyzkoušet, případně se do likvidace monster pustit s umělou inteligencí. Ta je celkem solidní a na příběhovou nebo střední obtížnost v pohodě dostačuje. Monstra umělí kolegové likvidují velmi rychle, dokonce využívají své schopnosti, navíc jim můžete dávat příkazy, které většinou bez odmlouvání poslechnou. Na vyšší obtížnosti to už ale samozřejmě chce spíše živé hráče.   

Pokud je něco, co mě u hry John Carpenter’s Toxic Commando zaujalo hned, jakmile jsem odstartoval samotnou kampaň, je její velká produkční hodnota. Filmečky se mohou rovnat s těmi nejdražšími hrami, ale ani herní sekvence nevypadají špatně. Stylizace se mi líbila, stejně tak oceňuji detailní a ostrou vizuální stránku s nejrůznějšími pěknými efekty. Vizuálně hra vypadá opravdu pěkně, ať už se rozhodnete hrát na režim dávající přednost vizuální stránce na úkor frameratu, nebo zvolíte lepší framerate. Já si dal druhou možnost a během hraní jsem ani na moment nelitoval. Hra vypadá pořád dobře, navíc framerate je stabilní a moc neklesá ani v těch nejvíce náročných momentech. Jediné, co bych vytkl, jsou docela dlouhé nahrávací časy jednotlivých úrovní.

Než svoji recenzi ukončím, musím zmínit jeden velký bonus pro české hráče. Jak už asi tušíte, tím je česká lokalizace. Ta je povedená, přeloženy jsou nejen titulky během filmečků, ale i popisky úkolů, zbraní a celkově interface, takže si hru může užít bez problémů naprosto každý.  

John Carpenter’s Toxic Commando je zábavná Bčková kooperativní akce, u níž jsem se s kolegy v redakci během několika večerů slušně bavil, ačkoliv v rámci žánru nepřináší nic nového. Je jen škoda, že když už vývojáři přišli s docela zajímavým příběhem, dobře zpracovanou akcí s hordami zombií, nedokázali připravit i zajímavější a rozmanitější náplň jednotlivých misí. Úkoly se často opakují a proto po prvním dohrání je motivace si vše zopakovat menší. Kdo má ale rád kooperativní zombie akce, mohu mu nákup doporučit. Solidní zábava na několik večerů je zaručena.