Občas se objeví hra, která svým pojetím zaujme jak hráče, tak především herní novináře. Takovou hrou byl v roce 2000 i KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child, který vyšel i na dnes již mrtvou konzoli Dreamcast od SEGY. Superhrdinové z dnes již legendární skupiny přikovali k televizím spoustu hráčů, aby za jejich pomoci zmasakrovali hordu démonů a dalších podivných bytostí. Pojďme se podívat, jak se hra hrála.

Za původní verzí na PC této akční hry stojí studio Third Law Interactive, které si KISS: Psycho Circus vybralo jako svoji první hru. Přesto tito lidé určité zkušenosti v herní branži měli. Byla to právě ta skupinka, která se odtrhla od Johna Romera a jeho Daikatany, a založila si studio vlastní. John Romero se později o nich vyjádřil, že za moc stejně nestáli. Jenomže, jak se ukázalo, KISS: Psycho Circus byl nakonec lepší, jak Romerova Daikatana. Za portem na Dreamcast stálo studio Tremor Entertainment, které se své role zhostilo více než dobře a přeneslo téměř bezchybný port. Příběh KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child stojí na základech comicsu Todda McFarlaneho. Ve chvíli, kdy hra začíná, se začíná mluvit o znovuzrození největšího zla - Nightmare Child, které by zničilo nejen celý svět, ale celý vesmír. Zápletka samozřejmě moc neohromí, ale tak už to nějak u doomovek bývá. V tuhle chvíli tak ke slovu přijdou členové skupiny Kiss, kteří budou chtít zlu jménem Nightmare Child zabránit, aby se dostalo na svět. Během hry si hráč zkusí roli za každého ze členů, přičemž, aby se vám odemkla závěrečná úroveň, musíte za každou postavu absolvovat její část příběhu. Jednotlivé příběhy situují levely do čtyř odlišných prostředí, přičemž každý symbolizuje jeden živel - Oheň, Voda, Vzduch, Země. V ohnivém živlu se tak podíváme do samotného pekla, zatímco u země se podíváme spíše do močálů. Během každého příběhu budete muset sebrat všechno oblečení daného člena skupiny, což je většinou nějaké to brnění a konečná maska. Kromě oblečení budete sbírat i nějaké ty zbraně. Zbraní ve hře nebylo málo, přičemž každá postava měla kromě základního kulometu a brokovnice zbraně vlastní. Začínalo to už u základní zbraně, kdy jeden ze členů měl obrovskou katanu, zatímco druhý měl drápy nebo sekyru. Druhou nepostradatelnou zbraní byl bič, který sloužil nejen k likvidaci vzdálených protivníků, ale i k dostání se na místa, kam se normálně nedalo doskočit. Každá z postav poté měla svojí specifickou zbraň, kterou dokázala zlikvidovat obrovskou hordu nepřátel. Ohnivá postava měla dračí plamenomet, zatímco postava vzduchu obrovskou bazuku, která vystřelovala elektrické náboje. Vývojáři si kromě zbraní a obleků pro hlavní hrdiny pohráli i s designem levelů, který byl opravdu originální, neskrýval nějaké ty frustrující pasáže, aby hra měla co největší spád a hlavně vymáčkl z použitého enginu maximum. Stejně na tom byla všelijaká monstra, která vám zkřížila cestu. Většinou jste narazili na krabovité vojáčky, kteří vás maximálně poškrabali. Těchto potvor za celou hru určitě několik tisíc padlo. Dalším zástupcem zdejší démonické fauny byli psi, kteří dokázali plivat oheň. Dále už jsme během hry narazili spíše na silnější protivníky, kam patřil obrovský pavoukovitý klaun, který dokázal vypouštět elektrické výboje. Dále nám v paměti utkvěl démon, jenž jezdil na jednom kole a házel ohnivé koule. Dále jsme během hry zlikvidovali spoustu obézních čarodějnic, které jako svoje zbraně používali kusy svého břicha. Kromě těchto řadových protivníků jsme na konci zlikvidovali i nějakého toho bosse, jenž měl tužší kořínek. KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child určitě nebyl nějak oslnivou hrou, co se týče grafického kabátku. Hru poháněl tenkrát LithTech 1.5, který už měl nejlepší léta za sebou. Přesto hra nebyla nějak odpudivá, přičemž poklonu si musí vývojáři vysloužit za skvělou optimalizaci, kdy se hra i při stovkách potvor na obrazovce ani na chvilku nezacukala. Běžela naprosto plynule. Možná trošinku kazily celkový dojem celkem dlouhé nahrávací obrazovky, ale to se dalo překousnout. Hudební stránku hry podkreslila občas nějaká ta skladba z legendární skupiny KISS, přičemž ostatní zvuky a hudební doprovod za moc nestál. Co ovšem dodávalo hře šťávu, byly neustálé výkřiky a hlášky démonů, kteří svým smíchem vás občas nutili, abyste pokračovali a poslali je do horoucího pekla. O skupině KISS - Hudebních legend po světě běhá opravdu mnoho. Jednou z nich je i například New Yorská hudební formace KISS, kteří jsou známí svou, téměř po celém světě známou rockovou hudbou, ale hlavně nezměrnou úspěšností a doposud nepřekonanou show při živých vystoupeních. Jen ty nejúspěšnější totiž prodají přes 85 milionů desek po celém světě, což se hochům podařilo. Co však přitáhlo i jiné, než metalové posluchače byl jejich makeup. Pomalované obličeje a stříkající krev z úst. To všechno zapadalo do celkové mozaiky a působilo naprosto uchvacujícím dojmem. Za dobu své kariéry se v kapele také vystřídalo několik jmen, pouze někteří ze zákládajících členů vydrželo až dodnes. A počátek? Rok 1972. Udržet skupinu takhle dlouho naživu je dnes téměř nemožné. Nejen proto si KISS zaslouží obdiv a odznak metalové enigmy. KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child byla skvěle hratelná doomovka, která sice nepřinesla nějakou tu větší hloubku, ale jako odreagování po perném dnu posloužila více než dost. Navíc to byla jedna z nejlepších akčních her pro dnes už mrtvý Dreamcast, takže i z tohoto důvodu se na hru vyplatí vzpomínat. Škoda jen, že vývojáři se nerozhodli připravit druhý díl, protože tato hra si to určitě zasloužila.

Komentáře (7)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Smajdak

14. července 2009 v 17:24

Přesně tak, Eric a Tommy jsou teď jen dvě loutky na postu bubeníka a kytaristy co doplňují kapelu, ale jinak nejsou vůbec platní. Představit si, že Love Gun zpívá někdo jiný než Paul, nebo na koncertě není dlouhojazyčák Gene....už bych na ně nechodil

TheNail #FUK-U-DIX

14. července 2009 v 15:23

ty dva kapelu ani opustit nemůžou,protože oni jsou kapela...prostě když končí stanley,nebo simmons,tak končí celý Kiss.

filom3n #Grip

14. července 2009 v 11:15

Docela nic moc hra, myslim si naopak ze daikatana byla mnohem lepsi...

14. července 2009 v 06:22

tak to si budu muset sehnat :D vypadá to skvěle

Topinas

14. července 2009 v 00:49

A víš že Gene hrál nedávno v jednom japonskym filmu? :-) link Detroit Metal City, možná se to nezdá ale je to fakt parádní film. Scéna když hlavní hrdinna soupěří se Simmonsem kdo dokáže rychlejc říkat slovo "fuck" je nezapomenutelná :-) .

TumaPetr

13. července 2009 v 22:58

Hra, která příkladně zneužila svoje jméno. Uživatelé, co dávají vysoké hodnocení zřetelně neměli tu čest s touto splácaninou...

13. července 2009 v 22:38

Proboha, co jsem to za fanouška KISS, když ani nevím že měli hru?

Jen bych chtěl trošku doplnit článek, že to srdce skupiny jsou vlastně Paul Stanley (starchild) a Gene Simmnons (demon) a kdyby oni opustili skupinu, tak už to můžou zabalit všichni.

A bývalý bubeník KISS Eric Carr (hrál s nimi v 80. letech) by měl včera 58 let, takže článek je nechtěně (nebo možná i chtěně, kdo ví :-) ) na jeho počest

KISS: Psycho Circus

Hodnocení článku

Galerie

KISS: Psycho Circus: The Nightmare Child

Komentáře (7)

Nejčtenější články