Pokémon Pokopia

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

Za nově vyšlou hrou Pokémon Pokopia nestojí vývojáři ze studia Game Freak, kteří mají pod sebou značku Pokémon od jejího vzniku. A možná je to i dobře, protože mi popravdě v posledních letech přišlo, že sou z ní trochu unaveni, čemuž se po tolika hrách nejde ani moc divit. Snad jim tedy pomůže, že si budou moci odpočinout a vzít více času na přípravu nového dílu Pokémon Winds/Pokémon Waves, který se plánuje na příští rok. Hru Pokémon Pokopia si vzali na starost jejich kolegové ze studia Omega Force spadající pod společnost Koei Tecmo.

Toto uznávané studio si mnozí spojí hlavně s akčními sériemi Warriors (Samurai Warriors, Dynasty Warriors, One Piece: Pirate Warriors nebo Hyrule Warriors), ale hodně se zapomíná, že spolupracovalo se Square Enixem na hře Dragon Quest Builders II. A právě s ní má hra Pokémon Pokopia mnohé společného, protože je rovněž založena na dobrodružství, průzkumu, budování světa ve stylu Minecraftu, vytváření si vztahů s Pokémony i život v jejich světě, trochu ve stylu série Animal Crossing. Ačkoliv by tento mix neměl fungovat, opak je pravdou. Vše šlape jako dobře promazaný stroj a přináší zajímavý zážitek a něco úplně nového, než na co jsou fanoušci Pokémonů třicet let zvyklí.

Ve hře Pokémon Pokopia je hlavním hrdinou roztomilý Pokémon Ditto, jenž přišel za záhadných okolností o svého trenéra a probouzí se v opuštěných ruinách v regionu Kanto, který není nutné fanouškům moc dlouho představovat. Tento kdysi na Pokémony a trenéry bohatý region, v němž vlastně i vše začalo, se značně liší od toho, co mohou fanoušci z předchozích her i seriálu znát. Něco je špatně, naštěstí Ditto brzy potká dalšího Pokémona Tangrowtha, který se vydává za profesora a trenéra Pokémonů. Netrvá moc dlouho a najdou opuštěný a trochu potlučený Pokédex, s jehož pomocí se následně Ditto promění do lidské podoby. Společně následně musí postupně region Kanto obnovit blok po bloku do jeho dřívější slávy, aby přilákali zpět Pokémony i jejich trenéry.

Příběh, jenž je vyprávěn samotným prostředím i různými deníčky a poznámkami, se může zdát docela lineární a jednoduchý, ale opak je nakonec pravdou, protože si vývojáři přichystali nejedno překvapení i různá tajemství, která čekají na odhalení. Příběh je rozhodně poutavý a neustále jsem byl jako fanoušek zvědav, jak vše nakonec dopadne, a proč se vše odehrává v post-apokalyptickém světě, kde nezůstal kámen na kameni. Pokud patříte mezi fanoušky jako já, příběh si maximálně užijete a návštěva regionu Kanto bude mít i značně nostalgickou příchuť.

Na začátku je svět opravdu zničený a dost pustý, až mi to jako fanouškovi popravdě dost trhalo srdce. Musíte se tedy pustit do jeho obnovy, aby postupně ožíval a zase se z něj stál onen ráj na zemi s roztomilými monstry. Hra má hned několik rozsáhlých regionů s vlastní atmosférou, které se od sebe znatelně liší. Zatímco v první budete prolézat jeskyně, podíváte se na pláž nebo zvelebovat palouky, následně se podíváte i do naprosto zničeného města s až hororovou atmosférou, které vypadá jak po velkém zemětřesení. Další prozrazovat nebudu, ale každou lokaci vždy musíte dát dohromady, osadit ji Pokémony a vyřešit řadu hlavních i vedlejších úkolů, abyste se mohli posunout zase dál.

Na hře Pokémon Pokopia se mi líbí, že hráče moc do ničeho nenutí. Nechává ho, aby si hrál svým vlastním tempem a tak, jak uzná za vhodné. Chcete jen prozkoumávat světy, hledat materiály, plánky či nějaké cennosti? Můžete. Stejně tak můžete jen lákat k sobě nové Pokémony, odhalovat tajemství, stavět cesty nebo se starat o zahrádku s chutnými rajčaty. Je to jen na vás. Pokémon Pokopia není ani tak hra, jako spíše simulátor života ve světě Pokémonů. A i když se třeba během hodiny nebo dvou nikam před spaním neposunete v rámci hlavní kampaně, nebude to ani trochu vadit, protože zažijete spoustu zábavy a času stráveného s hrou ani trochu litovat nebudete.

Pokémon Pokopia určitě zaujme na začátku tím, že má svět vytvořený z bloků, jako je tomu u her Minecraft nebo Dragon Quest Builders. Můžete proto bloky rozbíjet, přemisťovat a vůbec si svět utvářet tak, jak budete chtít, přičemž vše je naprosto intuitivní a díky vyladěnému jednoduchému ovládání bezproblémové. Dalo by se říci, že vývojáři v budování světa nijak hráče neomezují, naopak mu dávají docela solidní nástroje k tomu, aby mohl naplno rozvinout svoji kreativitu. Postupně se k tomu nabalí i možnost stavět budovy či vyrábět nejrůznější předměty, takže se možnosti zvelebování světa budou znatelně rozšiřovat. Možná je jen škoda, že materiálu a různých předmětů je tolik, že se do relativně omezeného inventáře vše prostě nevejde. I proto je nutné neustále vyrábět truhly a nepotřebné věci do nich odkládat. Tohle asi mohlo být řešené trochu lépe. Stačilo by, kdyby byl inventář dvojnásobný. Také se mi nelíbí, že je nutné vyrábět více truhel, protože do jedné se vše odložit nedá. A protože nejsou truhly sdílené, je nutné vždy hledat, kam jste si co odložili, a to i napříč regiony. Nejednou se mi stalo, že jsem někam odložil klíčový předmět a pak ho nemohl najít.

Průzkum světa je fajn, stejně tak jeho zvelebování, ale naprosto klíčovou vlastností a mechanikou hry je získávání nových Pokémonů, ostatně jako ve všech hrách s logem Pokémon. Na rozdíl od hlavní série ovšem v Pokémon Pokopia roztomilé potvory nepotkáváte ve světě, alespoň ne běžně, nemusíte s nimi bojovat a ani házet po nich Pokébally, abyste si je přidali do sbírky. Pokémon Pokopia o soubojích není, což mi popravdě vůbec ani jednu jedinou minutu nevadilo. Jde opravdu v prvé řadě o spíše relaxační dobrodružnou hru o zvelebování světa, v čemž Pokémoni hraní důležitou roli. Po světě můžete nacházet stopy po různých Pokémonech, díky nimž se dozvíte, na co je můžete přilákat a jaké podmínky vyžadují.

Hned na začátku potkáte Bulbasaura, Squirtla a Charmandera, což jsou první tři startovní Pokémoni v historii celé série. Aby se k vám přidali, postačí záhony zelené trávy, což je celkem logické vzhledem k jejich typu. Abyste nalákali další, musíte jim udělat hostinu, různé struktury i třeba záhonek květiny, na němž mohou poletovat. Přilákání prvních několika desítek Pokémonů je docela snadné, ačkoliv to někdy docela trvá, u ostatních už to vyžaduje trochu grindu a získávání lepšího materiálu pro výrobu různých věcí, na které je můžete nalákat. 

Získávání nových Pokémonů je stejně uspokojivé, jako v hlavní sérii, navíc to, že se k vám přidají, nic nekončí. Musíte se totiž o ně starat, aby se měli dobře, a to třeba zkrášlováním jejich prostoru, stavbou hraček nebo nabídnutím nějaké té pochutiny. Někdy ale mají Pokémoni i další přání. Stalo se mi, že mě zastavil Charmander, což je mimochodem můj asi nejoblíbenější Pokémon, který mě požádal, jestli bych mu nemohl najít nějaké hezčí místo k životu a třeba mu nepostavil a nevybavil krásný domeček. Jindy zase chtěl třeba Squirtl přemístit k vodě, aby mohl plavat, k čemuž byl zrozen, případně někteří Pokémoni zase nemají rádi určité rostliny či dekorativní věci, které ovšem vyžadují zase jiní Pokémoni. Kolikrát jsem proto musel řešit doslova prekérní situace. A někdy nemají rádi ani samotu, protože pokud je necháte někde bokem, začnou se dost nudit a jejich život nebude úplně radostný. Starání se o Pokémony a dělání je šťastnými je pěkná a zábavná vrstva hratelnosti.

Protože hlavní hrdina Ditto je sám Pokémon, může se naučit některé pohyby ostatních Pokémonů, což je něco, co ostatně fanoušci mohou znát z hlavní série. Jen zde tyto pohyby nepoužíváte pro boj, ale zvelebování světa. Díky Bulbasaurovi bude moci dělat trávu, Squirtle ho naučí zalévat zemi, aby se začala zelenat a uschlé květiny znovu rozkvetly, Scyther mu ukáže své ostré ruce k rozřezávání stromů nebo Hitmonchan mu předvede úder Rock Smash, díky němuž bude moci rozbíjet svět kolem sebe a získávat materiál. A určitě se bude hodit i skákání, které Ditta naučí Magikarp, což je stejně dost zvláštní Pokémon, který vypadá, jako kdyby měl každou chvilku leknout. Každopádně výše zmíněné pohyby jsou jen začátkem, protože ve hře je jich mnohem více, které si Ditto bude moci osvojit. A tím se zvelebování světa stává rozmanitější a zábavnější, nehledě na to, že se začnou rozšiřovat i herní možnosti.

Popravdě je docela radost sledovat, jak se svět hry postupně plní Pokémony s vlastními osobnostmi, kteří si hrají, odpočívají a žijí si vůbec svým životem, což kolikrát vykouzlí pěkné situace, které je možné zvěčnit pomocí fotoaparátu. Tady je dobré zmínit, že Pokémoni mají různé vlastnosti a je možné je využívat. Třeba Charmandera můžete donutit, aby zapálil táborák, Bulbasaurus zase pomáhá s rychlejším růstem rostlin nebo Scyther si hraje na truhláře a dřevo může proměnit na fošny. Nehledě na to, že pokud budete chtít něco postavit, třeba opravit Pokémon Centrum, budete potřebovat nejen hromadu materiálu, ale také určité Pokémony s odlišnými vlastnostmi, kteří se vrhnou do práce.

Tady vidím jednu menší vadu na kráse hry. Pokémoni většinou staví v reálném čase a vždy se vám napíše, kdy bude stavba hotova. Někdy stavba trvá jen pár minut, jindy vám hra ale může oznámit, že bude vše dostavěno až další den, což trochu brzdí postup. Chápu, že vývojáři chtějí, aby se hráči ke hře vraceli více než jen pár dní, ale tento časový zámek by ve hře neměl být. Naštěstí je možné ho obejít změnou data v konzoli. Musím ale také zmínit skutečnost, že i když budete hrát poctivě, pořád je ve hře co dělat, ať už objevování nových míst či tajemství, případně získávání nových Pokémonů. Když už jsem u negativ, ještě zmíním, že jak už je Pokémonů v jednotlivých lokací opravdu hodně, začnou být trochu nepřehledné a kolikrát je proto problém jednotlivé Pokémony najít.

S hraním jsem nijak nepospíchal. Vlastně jsem si užíval pobyt v regionu Kanto, hledání nových Pokémonů i následně prohlubování vztahů s nimi. I proto jsem se na konec hlavního příběhu dostal za nějakých třicet hodin, během nichž jsem se ani na moment nenudil. Přišlo mi, že hra dobře odsýpá a neustále servíruje nové úkoly a žene kupředu. Dohrání hlavní kampaně je ale jen dalším začátkem. Můžete se totiž pustit do regionu Palette Town, což je opravdu obrovské pískoviště, kde nejste svázáni příběhem, ale můžete ho prozkoumávat svým vlastním tempem a upravovat tak, jak se vám zlíbí. A třeba si k tomu pozvat kamarády, kteří vám pomohou. Oceňuji, že tato oblast podporuje funkci GameShare, takže můžete hrát lokálně i s kamarády, kteří hru nevlastní. Třeba díky zahrání si ji následně oblíbí a také koupí.

Kromě Palette Town je možné se pustit do online hraní s kamarády v rámci Cloud Island. V této části si vygenerujete ostrov, jenž je následně uložen na serveru, přičemž je možné na něj pozvat kamarády skrze kód (je možné hrát vždy maximálně ve čtyřech, ale pozvánek můžete odeslat více), kteří vám pomohou s jeho budováním, ale zároveň je možné ho s nimi prozkoumávat, případně se pouštět společně do hraní miniher. Protože je ostrov uložen na serveru, mohou se na něj ostatní hráči připojovat i ve chvíli, kdy jste zrovna offline (v této době mohou hrát pouze ve třech, protože jedno místo je rezervováno automaticky pro zakladatele). Cloud Island ukrývá další desítky možná stovky hodin skvělé zábavy a má do budoucna obrovský potenciál. Vlastně ani nepochybuji o tom, že jde ve výsledku o to hlavní, co hra Pokémon Pokopia nabízí, co hráče udrží u hraní po další měsíce.

Vizuálně hra Pokémon Pokopia vypadá moc pěkně. Svět je plný detailů, krásně nasvícený a jeho hvězdy v podobě Pokémonů nikdy nebyly roztomilejší. Hra doslova ožívá a je proto radost svět prozkoumávat, a to i za podpory velmi dobrého soundtracku se spoustou krásných rozmanitých skladeb, možná i nejlepšího v rámci celé série. Pokémon Pokopia vychází pouze pro konzoli Nintendo Switch 2, což má vliv nejen na vizuální zpracování, ale také optimalizaci. Hra běží po většinu času plynule v handheldovém nebo TV režimu, ale jsou momenty, kdy se trochu zakucká a framerate lehce klesne. Nejde ovšem o nic hrozného. Více mi popravdě vadily delší nahrávací časy mezi jednotlivými regiony.

Od hry Pokémon Pokopia jsem popravdě moc nečekal, ale nakonec si mě neskutečně získala a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Kolikrát jsem si řekl, že si dám ještě hodinu před spaním a nakonec jsem konzoli vypínal až ve chvíli, kdy mi blikala baterie a venku už pomalu vycházelo slunce. Jde o parádní mix budování světa, simulátoru života a dobrodružné hry, u něhož jsem se po několik desítek hodin skvěle bavil a neustále se chtěl do světa plného roztomilých Pokémonů vracet. Pokémon Pokopia je bez debat jednou z nejoriginálnějších a nejlepších Pokémon her za posledních několik let, která udělá radost naprosto všem fanouškům, a je pádným důvodem k pořízení konzole Nintendo Switch 2.