Silent Hill

Item: Silent Hill
Rating: 9
Author: Konzolista.cz

recenze•sobota 9. června 2012•Leon•

Strach je jednou z nejsilnějších a nejčastějších lidských emocí. Vyvolat jej lze obvykle velmi snadno a jeho prožitek, i když často omezený jen na krátkou dobu, je intezivnější než cokoli jiného. Existuje několik podob strachu, ale asi těžko bychom hledali tíživější podobu než tu, kdy člověka děsí daleko více to, že jeho mysl nedokáže přesně definovat, čeho se vlastně bojí. Vezměme si třeba klasiku survival hororu jménem Silent Hill. Dokázal by někdo přesně popsat, v čem spočívá její podmanivá atmosféra? Někteří jistě ihned dodají, že v její neuchopitelnosti strachu, neboť Silent Hill není o zlu a nebezpečí, které má tvar, jméno a někdy i pořádně ostré drápy, ale naopak o nejasnostech a psychologickém navození strachu. Právě proto bude série Silent Hill vždy tak trochu jiným survival hororem, který sází na dobře zvládnutou práci s psychologií lidské mysli. Tento zajímavý a vskutku děsivý aspekt vtiskli tvůrci z Konami sérii již s prvním dílem, který vyšel roku 1999 na PlayStation One, o kterém by bylo trestuhodné nenapsat na zdejším webu alespoň pár řádek.

Že jsou Japonci trochu jiní, víme už velmi dlouho. A dost možná to víme i víc, než oni sami. Kdo někdy hrál zdejší hry - takových lidí ale moc není - může potvrdit. Stejně tak jako ten, kdo někdy četl nějaké japonské literární dílo (komiks se nepočítá) nebo viděl japonský film. I ve filmu mají Japonci bohatý žánrový rozptyl, takže si na své příjdou i milovníci hororů. Jenže zde přichází varování, protože japonský horor má hned několik nezpochybnitelných vlastností: dokáže být realistický a naturalistický, ale hlavně se ve svém pojetí strachu zaměřuje na nemateriální stránku děsivosti. Jednoduše řečeno: žádná monstra nebo úchylný vrahoun, ale naopak duše, stín, prokletí nebo okultismus jsou to, co navozuje strach. A daří se to náramně, obzvláště když takový horor Japonci zaobalí do hry, které jsou jejich největším hobby. Ale nejde jen o japonskou odlišnost v kultuře a myšlení, ale i o jejich vychytralost a schopnosti udělat z překážky pozitivum. Příklad ze Silent Hill. Hlavní postava a s ní i hráč jsou vrženi do prostředí, kde převažuje mlha a tma, kterou jen okrajově prozařuje svit baterky. Samozřejmě, že tím game designéři splnili základní pravidlo pro tvorbu hororu, ale v tomto případě se jednalo daleko spíše o potřebu tvůrců pracovat s omezeným HW prvního Playstationu, který nedokázal dateilně vykreslit prostředí městských ulic, budov a objektů tak, aby to vypadalo realisticky a propracovaně, jak bylo u Silent Hill třeba. Tma a mlha ve skutečnosti odvádějí pozornost hráče od zkoumání grafické propracovanosti prostředí. Asi stejně jako ztvárnění netradičního amerického středozápadního turistického městečka Silent Hill, které dalo jméno celé hře, a jež je liduprázdné a plné prohlubní ztrácejících se v mlze. Příběh samozřejmě logicky a uvěřitelně vysvětlí, proč tomu tak je, ale opravdovým důvodem je už zmiňovaný HW limit, se kterým se v Konami museli vypořádat. Abych to zbytečně neprodlužoval, jak se u mně stává poslední dobou ošklivým zvykem, posadím Vás rovnou do auta vedle sedmileté holčičky Cheryl, která spolu se svým tatínkem Harry Masonem odjíždí na prázdniny do Silent Hillu, dříve vyhledávaného cíle turistů z celé země. Avšak ještě před příjezdem do samotného města dojde k nehodě. Uprostřed mlhy a před podivnou siluetou malé holky Harry strhává volant auta prudce na stranu a dochází k nehodě. Po procitnutí ke svému úžasu zjistí, že je jeho dcera pryč. Zmizela někde v pustém a podivném městě, kde není ani noha, vyjma několika podivných postav, které ale mají zvláštní dar nic nevysvětlit a mluvit v hádánkách. Věci tak vezme Harry do svých rukou a musí přijít na kloub tomu, kde je jeho dcera, co se vlastně děje s tímto městem duchů a to, zda-li je vůbec náhoda, že se svou dcerou skončil právě v Silent Hillu. Hlavní postavy hry Harry je docela obyčejný chlápek, tedy pokud považujeme za normální, že člověk nevezme nohy na ramena ihned, jakmile uvidí na zemi krvavou stupu táhnoucí se přes půl ulice, ukžižovaná a znetvořená těla a zuby cenící zdravotní sestřičky s břitvou v ruce. Tomu odpovídá i celkové pojetí gameplaye, protože v Silent Hill jde daleko více o to, aby se Harry pokud možno vyhnul přímému střetu s monstry všeho ražení, a když už musel bojovat, tak aby zvítězil rychle a bez většího zranění, neboť survival horor je holt skutečný survival, kdy je obtížnost hry občas k pláči. Silent Hill samozřejmě nabízí i možnost zvolit si obtížnost, ale i na nejlehčí obtížnost hráče nečeká procházka růžovým sadem. Při postupu hrou Harry sice získává poměrně silné zbraně, třeba brokovnici a loveckou pušku, ale nábojů je žalostně málo. Proto často není nazbyt a Harry musí sáhnout i po netradičních zbraní typu hasičská sekera nebo ocelová trubka, se kterou musí z nepřátel doslova vymlátit duši (pokud tedy nějakou mají). Svého času se dokonce živě diskutovalo o tom, jestli je hra vůbec přístupná západnímu publiku právě pro četnost brutálních scén, ale naštěstí vyhrál zdravý rozum a my jsme díky tomu mohli prožít nejméně deset hodin prvotřídní hororové adventury, na kterou se jen tak nezapomíná. Mluvit o tom, jaké adventurní meny nám Silent Hill přináší, je asi jako mluvit o tom, co nám přináší pondělí. Všichni to víme, ale stejně si to musíme poslechnout znovu - hodně práce na několik perných dní. Silent Hill má lineární postup, takže neexistuje, že byste nevěděli kam jít, daleko spíše nebude vědět, jak se tam dostat, protože hrá přináší tolik puzzlů a rébusů, že je proti nim soutěžní křížovka malý bezvýznamný pšouk. Nemluvíme zde o směšných rébusech, ve kterých jde o to vysvobodit klíč pod rohožkou nebo zadat čtyřmístní kód na zámku, jehož číselná kombinace je napsaná na kusu papíru ve vedlejší místnosti. Kdepak, přátelé, tady mluvíme o hardcore hlavolamech, u kterých musíte oprášit znalost angličtiny - bez ní se ve hře žel bohu neobejdete - přeložit si báseň a podle jejího smyslu zahrát melodii na piano. Například. Ještě dnes by mohli bývalí redaktoři oficiálního českého PlayStation magazínu vyprávět, jak se jim každý měsíc v redakci nakupilo asi sto dopisů, ve kterých se zoufalí hráči obraceli o pomoc a žádali podrobný návod. Však si za složitá puzzle vysloužila hra nemalou kritiku, ze které si v Konami nedělali pranic, takže v dalších dílech ještě přitvrdili. Jako v každé hororové adventuře jde i v Silent Hill o to, dostat se z bodu A do bodu B, což znamená zakysnout na nějaký čas v některém komplexu, kde se to hemží nepřáteli a různými překážkami, které musíte vyřešit, abyste se mohli pohnout o něco dále. Silent Hill se od prvního dílu úzkostlivě drží lokací, které známe všichni moc dobře: škola, nemocnice, park, kostel, kanál, atd. Série se jich drží tak pevně, že se to už mnohým až zajídá. Vrcholem pak může být například SH 2 a SH 3, kdy jste procházeli jednou a tutéž nemocnicí. Přesunuli bychom se však v čase o 13 let zpátky, pak by nám takové řešení připadalo velmi dobé, o to více, že jsou lokace rozlehlé a zdánlivě logicky interiérově řešené (jako že nemáte WC hned naproti ředitelně, hehe). Jen kdyby v nich nebyly prvotřídně zdegenerované a odpudivé zrůdy, které mohou vymyslet snad jen Japonci. O grafice se mi moc mluvit nechce, protože by to znamenalo mluvit o něčem, co se už dávno přežilo. Na rok 1999 byl Silent Hill pochopitelně graficky na výši a díky tomu, o čem jsme mluvili na začátku, tedy šikovné zahalení prostředí do mlhy a tmy, působí hra i dnes obstojně. Přesvědčit se o tom může každý, jelikož Silent Hill je ke stažení na PSN za pár korun, díky čemuž se stává koupí takřka povinnou pro každého, kdo chce vlastnit v podobě megabitů tento herní skvost, jenž utvářel žánr. Jako každá hra v minulém století, přináší i Silent Hill hrané FMV, a to na začátku a na konci hry. Zbytek příběhu je vyprávěn v tradičních cut-scénách, které jsou plně dabované. Důležitým prvkem hry je hudba, lépe řečeno soundtrack, protože Japonci věděli už v herním dávnověku, že kvalitní hudba je půlkou úspěchu. V Silent Hill si mohl hráč tak poprvé vychutnat tzv. teror hudbu (nejedná se o odborný výraz), která je jednou z poznávacích znaků celé série. Pojem "teror hudba" vystihuje vše. Soundtrack měl v prvním Silent Hill co nejvíce vyděsit, navodit atmosféru neskonalé frustrace a nervozity - k čemuž bohatě stačí už jen obtížnost hry a permanentní zákysy - a doslova zdeptat hráče tak, aby měl po velkou část hry husí kůži. Fungovalo to tak dokonale, že teror hudba byla v každém následujícím díle této podivuhodné a z velké části i zvrácené série. Kdo ví o čem mluvím, může jistě potvrdit. A jsme na konci našeho obludária. Hodnotit jsem se ani nesnažil, protože už od svých dvanácti let - kdy jsem poprvé hrál Silent Hill - bylo jasné, že od této chvíle budu až do své smrti dávat prvnímu Silent Hill 9/10. Není to hra dokonalá, ale průměrná nikoli. A jelikož definovala žánr a založila sérii, která si vegetí dodnes, je výsledná známka na místě. Jen tak mimochodem, víte, jak se pozná kvalitní hra, na kterou můžeme vztáhnout pojem "legenda"? Počkáte si jednu dekádu, a pokud se budete u hry bavit jako kdysi, není o čem pochybovat. Jinými slovy, legendu netvoří současníci a recenzenti hry, nýbrž jen a pouze čas sám. A ten byl k Silent Hill spravedlivý.

Chcete ohodnotit hru vlastní uživatelskou recenzí? 0 uživatelských recenzí

Načítání...

Pro hodnocení článku se musíte přihlásit

Silent Hill

Puzzle, Adventura

KCET / Konami

Datum vydání: 31. ledna 1999

ps1

Komentáře (19)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

ApsidalTill #One/U/PS4

1. února 2014 v 17:26

Súhlas

JeesyCZ

1. února 2014 v 10:40

👍1

Tak na tuhle hru budu vzpominat cely zivot...a to ze dvou duvodu...v mych 8 letech jsem z toho mela docela trauma :D a jinak to byla vazne skvela hra..pribeh, atmosfera, napeti...logicke skladanky. Tohle je pro me jedna z TOP her a vzdy bude.

ApsidalTill #One/U/PS4

1. února 2014 v 10:08

tak gratulujeme k 15 narodeninám tejto legende, posledná časť ma hodne potešila ..

davik76 #PS5

10. června 2012 v 21:12

dopitapetr tak project zero bych bral vsemi deseti.[s16]

trhac

10. června 2012 v 19:58

Prostě pecka.... pěkně napsaný. Nikdy nezapomenu na ty vřískající příšery...musel jsem ztlumit zvuk u telky[s16][s16][s7]

PS3Fanboy #Ni no kuni

10. června 2012 v 19:51

👍1

davik76: Vím, dal jsem tam ten link umislně, protože každej fanda puvodního Silent Hillu si rád připomene tuhle hadanku. Taky první kroky link

davik76 #PS5

10. června 2012 v 18:45

👍1

ps3Fanboy mě chyběl pouze UFO konec.Tvůj link je z hlavolamu píseň o ptácích bez hlasu.Dost dobrý hlavolam.(bez angliny jsi byl v pasti)Dnes se takové logické hlavolamy bohužel nekonají.

PS3Fanboy #Ni no kuni

10. června 2012 v 15:45

👍1

👎1

dopitapetr: Zrovna Čtvrtý díl jsem nedohral a považuji ho za nejhorší v serii. Nejlepší je první trilogie.

PS3Fanboy #Ni no kuni

10. června 2012 v 15:43

👍1

Tak se přiznejte, kdo udělal všechny konce? Vynikající hra a do dnes mám originalku kterou nikdy neprodám. link

dopitapetr #PS5

10. června 2012 v 14:20

👍2

Pro mě je série Silent Hill tak trošku prokletá.Jedničku jsem hrál ale nedohrál.To samé dvojku i trojku.Čtvrtý díl s podtitulem The Room sem dohrál až na podruhé.Posledním Silent Hillem který sem hrál byl Shatered Memoriesa,ale ten už trochu vybočoval z řady.Bylo to jen samé utíkání a boj žádný.Taky nepřátelé tipu Pyramid Head a znetvořených sestřiček jsem se tam nedočkal.Ted´se chystám na Homecoming a ten vypadá sakramensky dobře,alespoň co se děsivé atmosféry týče.Poslední Downpour zatím ještě nemám,ale i přes rozpoluplné recenze si hru určitě koupím.

Jinak pro mě nejděsivějšími hrami co jsem zatím hrál je Japonský KUON a Project Zero 2.Pořád tak doufám že se Sony rozhoupe a vydá HD trilogii Project Zero!

Lee_NR #Furi ❤️

10. června 2012 v 13:41

👍1

stillalive: To si mal dobre, ze ste sa vsetci bavili o takych peckach. Minule som spoluziakom ukazoval MGS1 a povedali ze je to somarina, a ked som sa opytal co je lepsie povedali ze COD. smutne :(

KoKoT #Nečum!!!

10. června 2012 v 11:16

👍6

Silent Hill byl pecka největší.Si pamatuju jak sem si ho přinesl domů,vložil disk do PSX a po 15min. hraní to vypnul z důvodu,že sem se div ne***ral.Sem byl sám doma,všude sem zatáhl žalůzie a dal hlas na TV a tep mě vystřelil raketově vzhůru.To v dneštních hrách už asi nezažiju.Zlatý časi PSX.[s7]

davik76 #PS5

9. června 2012 v 18:59

👍8

Dobre si pamatuji prvni Silent hill i prvni dily Residentu. Za ery ps1 to byly hry. Pak se to vsechno zacalo pretvaret dle americke kultury a zacaly vznikat akcni hry na ukor survival hororu a muj nej zanr sel do kytek.Dnes uz vlastne zadne survival horory nejsou.Vzdycky slibu plna prdel a pak je z toho podprumerna akcni sracka tezici z uspechu svych predchudcu.

snakeeater

9. června 2012 v 15:48

👍1

Have you seen a little girl around here? Short, black hair...?

Marwa #Marwa

9. června 2012 v 15:09

👍4

Doufám, že jednou tuhle hru předělají do dnešní hrafiky - pro mě nejlepší díl Silent Hill, díky za článek [s12]

lukasholak #CHELSEA

9. června 2012 v 15:07

👎2

Stillalive: Souhlasim s tebou skoro kazdy mel PS 1 a jak rikat ty hry fifa,silent hill,Soour rever,Saifon filter 1,2..Metal gear solid byla na 2 CD 1 hra... To byla moje nejoblibenejsi hra v detstvi a konec me tak dojal ze sem i brecel a chtel sem dalsi dil....pak Teken 3 paradni hra moc me bavila je toho kolik toho clovek a jako dite melo ze se na to da jen vzpominat v dobrym a s uctou...PS1 jeste dam a ponesu si ji az do konce mam ji od svejch 10let......[s14][s14]

stillalive #Yola

9. června 2012 v 14:42

👍13

👎1

Vrátil bych se v čase. Teď tak rád vzpomínám na ty časy na ZŠ, kde jsme se každé ráno cestou do školy bavili o PS1 hrách. A Silent Hill byl tenkrát jo zážitek. Takřka každý měl konzoli PS1 a hry jako Gran Turismo, Metal Gear Solid, Silent Hill a byli to nejdiskutovanější hry.