Soul Sacrifice

Item: Soul Sacrifice
Rating: 9
Author: Konzolista.cz

recenze•středa 8. května 2013•Martin Šmíd•

Kapesní konzole Playstation Vita potřebuje rychle nějaký ten hit, který by jí pomohl v prodejích. Velké naděje se vkládaly do hry Soul Sacrifice, za níž stojí tvůrce mnoha sérií od Capcomu, Keiji Inafune. Nedávno jsme tu měli první dojmy z rozehrání preview verze, které byly veskrze nadšené, takže jsme se pomalu začali těšit na plnou verzi, která doputovala v minulém týdnu na pulty obchodů, a samozřejmě i k nám, abychom se nyní na ní mohli podívat a říci si, jestli nadšení přetrvalo.

Pokud jste hráli demoverzi Soul Sacrifice, byl vám nastíněn celkem jednoduchý příběh. Na začátku se ocitáte v kleci, po níž jsou poházeny kosti a sem tam nějaké to maso, abyste následně našli kouzelnou démonickou knihu Librom. Ta není jen tak normální, protože v sobě ukrývá spoustu příběhů o souboji mocných čarodějů a démonů, které vám poté postupně vypráví a tvoří z nich jeden ucelený a tak trochu i epický celek. I když vyprávění příběhu skrze krátké mise může někomu vadit, pro hraní na cestách se hodí asi nejvíce, navíc kniha Librom je kolikrát vtipná a vše vypráví skrze napínavé a zajímavé dialogy, s nimiž si vývojáři dali hodně záležet. Příběh jako takový je rozhodně v pořádku, sice vás v ničem moc nepřekvapí, protože od začátku prakticky víte, k čemu směřuje, ale nejde říci, že by zklamal, to rozhodně ne. Dobře doplňuje to hlavní, na co se vývojáři během vývoje zaměřili, a tím je pochopitelně hratelnost. Knížka Librom neobsahuje jen jednotlivé příběhy rozdělené do velkého množství kapitol, ale je vlastně i takovou velkou encyklopedií. Dočtete se v ní informace třeba o nepřátelích, kterým budete během hraní čelit, případně podrobnosti o lokacích a světu, zjistíte i jeho historii a spoustu dalších poznatků, které samozřejmě přibývají s tím, jak se dostáváte dále. A že jde kolikrát o zajímavé čtení. Protože jde o akční RPGčko, na začátku si v Libromu vytvoříte svého vlastního bojovníka, na výběr je muž nebo žena, jimž můžete měnit spoustu atributů i vlastností v jednoduchém editoru, možnosti se navíc časem rozšiřují. Jak už jste si asi mohli všimnout z demoverze, v Soul Sacrifice na vás nečeká rozlehlý svět jako v Monster Hunteru, ale menší mise, v nichž plníte několik úkolů. Jednou se vydáte do menších či větších arén pomlátit určitý počet monster, jindy zase musíte najít skryté předměty či vzpomínky, abyste zjistili, co že se to vlastně v dané kapitole stalo. Úkoly sice nejsou moc rozmanité, ale zabíjení neustále nových příšer je zábavné i po několika hodinách, tomu zcela jistě dopomáhá i velká rozmanitost levelů, v nichž se budete pohybovat. Podíváte se nejen do hor či pustin, ale i do zamrzlých jeskyní, temných lesů, zatopených měst, rozpadlých chrámů, pouští a tak dále, navíc jednotlivé levely mají kolikrát parádní design, který budete často obdivovat. V Soul Sacrifice je samozřejmě hlavní příběhová linka, ale protože obtížnost roste od začátku docela strmě vzhůru, je dobré se neustále vracet do vyčištěných levelů, případně plnit speciální Avalon pakty či vedlejší mise, abyste získali větší level a měli na pozdější potvory, které se vám postaví do cesty. Obsah a jeho množství je největším plusem Soul Sacrifice, protože pokud budete chtít vše prozkoumat a splnit, připravte si několik desítek hodin. Lehká a krátká hra to rozhodně není. Zažijete nejepičtější souboje s obrovskými bossy na kapesních konzolích. Jen těžko přirovnat Soul Sacrifice k nějaké konkrétní hře. Keiji Inafune využil své velké zkušenosti a použil spoustu prvků, které se mu v minulosti osvědčily. Soubojový systém je třeba podobný tomu z Devil May Cry, i když samozřejmě obsahuje i několik novinek, ale hlavně velké množství, no možná i stovky nejrůznějších útoků a komb, které postupně získáváte, jak postupujete hrou. Navíc tu nechybí ani povedený systém vytváření předmětů, případně jejich vylepšování a opravování. Možná právě přísun neustále nových útoků a nutnost s nimi s rozmyslem zacházet, hru nejvíce oživuje, protože nový můžete získat i po několika desítkách hodin hraní, a to je poté samozřejmě radost ho vyzkoušet na nových či starých potvorách. Hodně si Keiji Inafune bral inspiraci i z další hry od Capcomu, kterou moc dobře zná, a to je Monster Hunter. V ní se inspiroval hlavně souboji s protivníky, kteří představují pořádně velkou výzvu, ale nikoliv frustrující, protože vždy tak nějak víte, co jste udělali špatně. Vše máte jen ve svých rukou, a pokud selžete, můžete nadávat sami na sebe. Hra je v tomto docela spravedlivá, nehází zbytečně klacky pod nohy, navíc když překonáte těžkou úroveň, náležitě se vám odmění. Největší devízou Soul Sacrifice nejsou souboje s klasickými potvorami, a že jich je velké množství druhů, od skřetů, létajících Ghoulů, po obrovské pavouky nebo Koboldy, ale s obrovskými bossy, kteří se pravidelně objevují. Souboje s nimi jsou mnohdy maximálně epické, napínavé do posledního momentu, navíc vývojáři sem tam přidají pod kotel tím, že je musíte porazit do určitého času, jinak prostě máte smůlu. Jednotliví bossové mají naprosto fenomenální design, za který musím před vývojáři smeknout, protože hezčí a ďábelštější protivníky jsem možná ve videohrách neviděl. Budete bojovat třeba proti kyklopovi, Minotaurovi, Krakenovi, dokonce se na scéně objeví i Kentaur táhnoucí dostavník. Na každého protivníka je nutné používat jinou taktiku, navíc musíte dávat pozor i na jejich speciální tahy. Není nic horšího, než když bojujete proti Krakenovi, který z ničeho nic zatopí celou herní plochu, čímž vás zpomalí a sám se stane rychlejším. Občas na jednotlivé mise budete vysíláni s umělou inteligencí, která vám mnohdy v boji dobře pomůže, ale je vidět, že jde jen o umělou inteligenci, a ne živého hráče. To poznáte hlavně ve vypjatých momentech, třeba když padnete a zavoláte si o pomoc. V tento moment umělá inteligence ukazuje své slabiny, protože na nic jiného se neohlíží a chce vás stůj co stůj zvednout, aniž by brala ohledy na svůj život, což vede kolikrát i k jejímu úmrtí a následnému restartu celého levelu. To zvláště při soubojích s velkými bossy sakra mrzí, a kolikrát jsem dost nahlas i nadával. Rozhodně tak nemůžete na umělou inteligenci příliš spoléhat a připadat si, že jste nesmrtelní. Nejlepší částí Soul Sacrifice je online kooperace, v níž se dají nahrát další desítky hodin a získat jedinečné předměty. Umělá inteligence společníků sice není nejvyšší, ale postačí pro většinu bojů. Daleko lepší je ale založit online hru a pozvat si na Avalon mise kamarády či hráče z celého světa. Právě v kooperaci ukazuje Soul Sacrifice největší sílu, protože online či ad-hoc multiplayer je neskutečně návykový, příjemně těžký a i ve čtyřech vyžaduje velkou dávku trpělivosti a umu, abyste vše splnili. I po dohrání všech Avalon misí se navíc budete neustále do multiplayeru vracet, i když už nic nového nenajdete, pořád se budete skvěle bavit. A to je rozhodně velké plus, znovuhratelnost je díky online kooperaci neskutečně vysoká, a to vývojáři slibují v následujících týdnech další dodatečný obsah, takže se máme na co těšit. Během zhruba týdenního testování nebyl problém s rychlým připojováním do vytvořených her, vše fungovalo bez jakýchkoliv výpadků či lagů. Soul Sacrifice je v online režimu pěkně vyladěný, takže si ho můžete užívat. Důležitou součástí Soul Sacrifice je rozhodování, které má poté vliv i na schopnosti hlavního hrdiny. Když zabijete nějakou tu potvoru, zbude z ní hejno krys nebo ptáků, které můžete obětovat nebo zachránit. Když obětujete, přidají se vám body do levelování síly, když zachráníte, jste odměněny zase body do levelování zdraví a odolnosti, navíc se vám i částečně doplní život, což budete využívat hlavně při napínavých soubojích. Možná se ptáte, proč takto důležitou součást si nechávám až na úplný závěr, ale ona má hodně velký vliv i na online hraní. Když totiž padnete, můžete poprosit kolegu, aby vás oživil, abyste mohli pokračovat dál. Může vás ale i obětovat (samozřejmě vše funguje i opačně), čímž v dané hře končíte jako živá postava, ale na druhou stranu vytvoříte masivní útok, který uštědří protivníkům velká zranění, někdy je i dodělá. Když ne, po bojišti nadále pokračujete jako duch, ale rozhodně nečině přihlížet nebudete, protože můžete kolegům dodávat sílu, případně protivníkům usnadnit jejich odchod do podsvětí. Smrt v kooperaci a následné obětování se tedy neznamená konec jako takový, pořád budete důležitou součástí rozehrané hry. Soul Sacrifice je po vizuální stránce dost rozporuplnou hrou. V jednu chvíli budete obdivovat parádní efekty a nádherná monstra s nejrůznějšími malými detaily, ale poté se zase objeví nějaká ta ošklivější textura či nedodělek. Ani prostředí na tom není zrovna skvěle, ale troufám si tvrdit, že vizuální stránka nikoho neurazí, bude se vám i mnohdy její stylizace líbit, ale rozhodně šlo z hardwaru Playstation Vita vymáčknout více. Co ale jistě potěší daleko více, je stabilní framerate po celou dobu hraní, takže není problém si hru pořád užívat, a o to tu vlastně jde. Naprosto parádní je u Soul Sacrifice hudební doprovod s několika nezapomenutelnými skladbami, na němž vývojáři odvedli skvělou práci. Ani ozvučení není vůbec špatné, stejně tak dabing se povedl. Soul Sacrifice staví na skvělém a hlavně návykovém základu hodící se pro hraní na kapesní konzoli, takže jen těžko se budete od něj odtrhávat. Naleznete v něm nádherné úrovně, povedený systém vytváření předmětů, skvěle navržené bosse a monstra, s nimiž je radost bojovat, to vše doplněné o vynikající hudební doprovod. Navíc tu je povedený kooperativní režim, který vystačí na další hodiny skvělé zábavy. Soul Sacrifice je skvělou hrou, kterou byste si měli rozhodně zahrát, a už jsem celkem zvědavý, s čím přijdou vývojáři ve druhém dílu, nad nímž už nyní přemýšlejí. Teď mě omluvte, musím se jít podívat na dalšího Krakena.

Chcete ohodnotit hru vlastní uživatelskou recenzí? 0 uživatelských recenzí

Načítání...

Pro hodnocení článku se musíte přihlásit

Soul Sacrifice

RPG

SCE Japan Studio / Sony Computer Entertainment

Datum vydání: 1. května 2013

vita

Komentáře (14)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

POciSEM #DooM 3

25. května 2013 v 02:24

Tohle je pecka a obzvlášt po netu

godycz #katana-san

11. května 2013 v 00:39

je dulezite podotknout ze hudbu delal link frajer ktery ma svedomi chrono cross a xenogears ci shadows hearts.

Fenix

10. května 2013 v 15:55

👎1

Já si na ni klidně počkám , za půl roku bude v bazaru za par korun , zas takový must have titul to pro mě rozhodně není :D

Lishak83 #FOX

10. května 2013 v 13:35

👍1

Pořád váhám, koupit či nekoupit...z dema mám všelijaké pocity, tak se bojím, aby mě to po chvíli nepřestalo bavit [s8]

chasmi #chasmi

10. května 2013 v 10:27

Vahal jsem ,ale nakonec si ji jdu dnes koupit.Klidne s Vami zaparim.Nick:Chasmi

Kubackin #Lightning

9. května 2013 v 20:39

Už si musim PS Vitu pořídit sakra [s3]

Bloodyn

9. května 2013 v 20:33

👎4

👍2

Bohužel pro někoho koho absolutně nepřitahují japan hry blbost ...

dado20

9. května 2013 v 16:40

Ako by povedal klasik BorryCz - "dobrý kauf"

LaFemmeSpeedy #Firestarte

9. května 2013 v 10:59

👍2

eeeee: Tak ta recka, jak jsi na ni házel link je mnohem lepší než tady na konzolistovi, kterou shledávám hodně povrchní a moc se z ní o hře nedozvím, naopak ta "Myslánka" jde do hloubky a o hře si můžu udělat komplexní obrázek. Díky moc [s14]

BorryCZ #Deck #PS5 #XSX

9. května 2013 v 10:29

Zatím nej věc na Vitu. Potvrzuji a COOP je luxus!!!

razi #Ps4

9. května 2013 v 10:21

ou docela bych rád vyzkoušel kdybych měl na čem

Hokim

9. května 2013 v 09:29

Paradni hra.Obcas je sice flustrujici kdyz po 10 min. boje dostanete jednu ranu a konec ale o to je hra lepsi ze se musite snazit a zadny souboj neni zadarmo.Co se tyce Coopu tak jsem take spokojeny,kdyz narazite na hrace kteri trosku pouzivaji hlavu tak je hra uzasna :) (Timto si rikam o inv :D ) Co dodat,zatim jsem neschledal nejaky zasadni nedostatek a hru si osobne moc uzivam.

Tesim se na dalsi takove ;)

Hokim

eeeee #můj názor

9. května 2013 v 06:29

👍2

Kdyby nekdo radsi popisnejsi recenzi, aby vedel jak hra realne funguje, tak zde: link

Je to recenze dema, ale plna verze se moc nelisi, jen pridava dalsi nove veci. Jako moznost kombinovat jednotliva kouzla a vytvaret z nich nove, nebo nova napln misi, treba ty vzpominkove a samozrejme tuny novych originalnich kouzel. Take uz jse lepe pochopil, jak je to s odmenami. Nejsou nahodne, ale odviji se od toho, jak moc dobre hrajete, cim lepe a cim vic ziskate bodu za ruzne cinnosti, tim lepsi zaverecne hodnoceni a tim lepsi odmena.

Hra je to dobra, hratelnost paradni, ale vytvarna stranka mi moc nesedi a tim nemyslim technicke provedeni, ktere je nejspis podrizeno tomu, aby byl stabilni framerate, takze za me ta nejlepsi mozna volba. U teto hry nepochybne stravim desitky hodin. Nektere mise hraju nekolikrat za sebou protoze je to zabavne a navic i porazeny bos lze zachranit nebo obetovat (kazde ma za nasledek jinou odmenu) a nejlepsi je udelat oboji (tedy hrat misi vickrat) a tim ziskat potrebny "vyrobni material". K dalsim misim se vracim a testuji na znamych potvorach silu novych kouzel, tahle hra me fakt bavi. Ne druhou stranu si umim predstavit, ze rade lidi tahle nesedne, nejen kvuli zvlastnimu vytvarnemu stylu, ale i pro monsterhunterovsky herni design.