The Legend of Zelda: legenda, která definovala herní dobrodružství

Proč byla první Zelda jiná než všechno ostatní?

Vznik série The Legend of Zelda úzce souvisí se změnou myšlení, kterou Nintendo v polovině 80. let procházelo. Po obrovském úspěchu hry Super Mario Bros. pro konzoli NES chtěl její tvůrce Shigeru Miyamoto (Šigeru Mijamoto) dokázat, že videohry nemusí být jen rychlou arkádovou zábavou na pár minut, ale mohou nabídnout dlouhodobé dobrodružství, ke kterému se hráči vracejí celé týdny. Zatímco Mario byl o precizním pohybu a okamžité akci, hra The Legend of Zelda měla být o pocitu objevování. Miyamoto se vrátil ke vzpomínkám na své dětství, kdy jako kluk prozkoumával okolí Kjóta, přesněji dnes už neexistujícího městečka Sonobe, lezl do jeskyní a toulal se lesy bez mapy. „Ten pocit, když jsem našel něco, co jsem neměl najít, byl neuvěřitelný. Chtěl jsem, aby ho zažili i hráči.“ — Shigeru Miyamoto.

Výsledná hra byla na svou dobu radikální. The Legend of Zelda hráče hned na začátku nezahltila příběhem ani instrukcemi. Svět Hyrule byl otevřený, nebezpečný a plný tajemství. Hráči si často kreslili vlastní mapy, zapisovali si nápovědy a sdíleli objevy s kamarády – Zelda tak nepřímo podporovala komunitní hraní dávno před érou internetu. Shigeru Miyamoto nebyl na vývoj prvního dílu série The Legend of Zelda sám, ale pomohl mu jeho kamarád a kolega Takashi Tezuka (Takaši Tezuka), dnes úspěšný producent, herní ředitel a návrhář řady úspěšných her Nintenda. Ten při návrhu světa Hyrule čerpal inspiraci západní Evropou i z velkého množství fantasy knih, přičemž nejvíce ho ovlivnila trilogie Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Jméno Zelda bylo inspirované spisovatelkou Zeldou Fitzgeraldovou. Vzhled pro hlavního hrdinu Linka byl inspirovaný filmem Peter Pan od společnosti Walt Disney, jméno má pak značit spojení mezi hráčem a herním světem. Linkův věrný oř byl pak pojmenován po Eponě, keltské bohyni plodnosti.

Než se vrhnu na jednotlivé díly této slavné série, je nutné zmínit, že ta se zaměřuje na různé inkarnace Linka, což je odvážný mladý elfí bojovník, který zachraňuje princeznu Zeldu, případně ji pomáhá zachránit království Hyrule před zlým válečníkem Ganonem. Ten chce za pomocí posvátné relikvie Triforce přetvořit svět dle svých představ. Boj Zeldy a Linka proti Ganonovi v království Hyrule je určitě páteří série, ale jsou díly, které se odehrávají v jiném prostředí a představují jiné protivníky, což je pěkné oživení, a sérii to dodává větší rozmanitost a hráči další jedinečné zážitky.

1986–1993: Hledání identity

První díl The Legend of Zelda z roku 1986 pro konzoli NES položil základy celé série i žánru akčních adventur. Otevřenější svět Hyrule bylo možné prozkoumávat, hra skrývala desítky tajemství a nutila hráče kreslit si vlastní mapy. Pocit objevování byl silnější než cokoliv, co tehdejší hry nabízely. Hra stavěla na jednoduchém příběhu, který v mnohém kopíroval ten z prvního Maria. Princ Temnoty Ganon zajal princeznu Zeldu, oblíbenkyni celého království Hyrule. Než ale byla chycena, rozbila magický artefakt Triforce of Wisdom a jeho osm kousků rozmístit po celém království do propracovaných a rozsáhlých dungeonů, obsahujících protivníky i záludné překážky. Hlavní hrdina Link se vydává na dobrodružství, jehož cílem je získat všechny úlomky a princeznu v nesnázích zachránit. Zajímavostí je, že hra The Legend of Zelda není považována jen za průkopníka v rámci dobrodružných her, ale také žánru RPG, ačkoliv neobsahovala klasické levelování a další charakteristické prvky. I tak ale měla s RPG hrami mnoho věcí společných, přičemž řadu mechanik si série udržuje do dnešních dnů.

Vzhledem k velkému úspěchu hry (prodalo se jí přes 6,5 milionů kopií, přičemž první milion se v Japonsku prodal za pouhý jeden den) následovalo v roce 1987 (v Evropě a Severní Americe se objevilo až o rok později) volné pokračování Zelda II: The Adventure of Link. Zajímavostí je, že se vývojáři značně odklonili od prvního mega-úspěšného dílu a byla vidět snaha experimentovat a hledat tu správnou cestu pro nabídnutí té nejlepší dobrodružné hry, která hráče chytí a už nepustí. Největší novinkou oproti prvnímu dílu byl boční pohled, zkušenostní body (za ty se zvedalo zdraví, magie i útok) a vyšší obtížnost. Dnes je tento díl v rámci série hodně unikátní, ale měl velký vliv na její další směřování. Ostatně vývojáři v něm přidali magii, městečka a hlubší práci s příběhem, v němž musel Link zachránit princeznu Zeldu z hlubokého spánku za pomocí Triforce of Courage. To ale nebylo jednoduché, protože se mu úkol snažili zhatit Ganonovi stoupenci.

V roce 1991 přišlo Nintendo s hrou A Link to the Past pro svoji novou konzoli SNES (vývoj ale začal ještě pro NES, ale následně bylo rozhodnuto počkat s vydáním pro novou konzoli), která mohla těžit z jejího výkonu, přičemž, jak už název napovídá, odehrávala se před prvními dvěma díly. V ní se vývojáři vrátili k izometrickému pohledu, ale hlavně jde o hru, která definitivně definovala podobu Zeldy. Koncept dvou paralelních světů, každý s unikátními prvky, ikonické dungeony a vyvážený mix akce, hádanek a příběhu z ní udělaly vzor, k němuž se série opakovaně vrací. Velký svět mohli vývojáři nabídnout i díky 8 MB kartě, na níž hra vyšla. Standardem tehdy byly karty o velikosti 4 MB, z dnešního pohledu něco naprosto nemyslitelného. O dva roky později vyšla pro kapesní konzoli GameBoy hra Link’s Awakening, která se neodehrávala v království Hyrule, ale na záhadném ostrově Koholint. Hra se stala obrovským hitem a dnes je považována za naprostou videoherní klasiku, i díky osobnějšímu a melancholickému přístupu, skvěle navrženým dungeonům a nádhernému světu. Nintendo se proto k němu následně vracelo. Nejprve vyšla v roce 1998 barevná verze Link's Awakening DX pro GameBoy Color, v roce 2019 vyšel parádní kompletní remake pro konzoli Nintendo Switch, který nabídl moderní grafický kabátek a několik chytrých změn v hratelnosti. Pokud jste ho nehráli, rozhodně doporučuji. Určitě si přečtěte mojí starší recenzi, v níž se dozvíte vše potřebné.

1998–2002: Revoluce ve 3D

S příchodem výkonné konzole Nintendo 64 se Nintendo rozhodlo svou ikonickou sérii přenést do třetího rozměru, jako to udělalo s Mariem. A byla to opět trefa do černého, protože vznikla jedna z nejlépe hodnocených a nejoceňovanějších her videoherní historie - The Legend of Zelda: Ocarina of Time. V ní je Link obelstěn Ganondorfem, který získá sílu Triforce, díky níž může zotročit celou zem. Link si své zaváhání uvědomí a vydává se na další velké dobrodružství, během něhož mu bude pomáhat magická okarína. Ta mu umožňuje cestovat napříč celým královstvím Hyrule, ale zároveň i v čase, aby osvobodil zemi od zlého Ganondorfa. Určitě stojí za zmínku, že šlo o hru, v níž se poprvé objevil Linkův ikonický kůň Epona, na němž bylo možné jezdit a dokonce z něj střílet šípy.

Úspěch hry byl obrovský a proto v roce 2000 vzniklo volné, odvážné, temné a svým způsobem i experimentální pokračování pro Nintendo 64 s názvem The Legend of Zelda: Majora’s Mask. V této hře se Link objevuje v zemi Termina, která je akutně ohrožena počínáním Skull Kida, jenž je posedlý temnou silou relikvie zvané Majora's Mask. Ten uvrhl celou zemi do zkázy. Link má pouze 72 hodin, aby toto řádění zastavil. Třídenní časová smyčka a důraz na vedlejší postavy vytvořily tísnivou atmosféru, jakou série nikdy předtím, a vlastně ani potom už nikdy nenabídla.

U her The Legend of Zelda: Ocarina of Time a The Legend of Zelda: Majora’s Mask je dobré zmínit, že v letech 2011 a 2015 dostaly kompletní remake pro kapesní konzoli Nintendo 3DS, nabízející 3D efekt, nový vizuální kabátek a různá herní vylepšení. Je škoda, že remaky zůstaly zamčeny na dnes už starší kapesní konzoli a není možné si je zahrát třeba na konzolích Nintendo Switch. Na nich jsou dostupné pouze původní Nintendo 64 verze The Legend of Zelda: Ocarina of Time a The Legend of Zelda: Majora's Mask v rámci předplatného Nintendo Switch Online + Expansion Pack. V posledních týdnech se začalo spekulovat, že by Ocarina v rámci oslav čtyřicátého výročí série mohla dostat kompletní remake pro Nintendo Switch 2. Doufejme, že to je pravda, protože jde o obrovskou videoherní legendu (jednu z nejlépe hodnocených her všech dob), která by si moderní zpracování určitě zasloužila.

Na další velký díl ze série The Legend of Zelda si hráči museli počkat do roku 2003, kdy vyšel The Legend of Zelda: The Wind Waker pro konzoli GameCube, který mohl těžit z jejího výkonu a nabídl mnohem větší a propracovanější svět i některé zcela nové herní mechaniky. To přidalo na dobrodružství a většímu pocitu svobody. Hra nabídla značně stylizované vizuální zpracování, přičemž se v ní Link vydal na záchranu své sestry, kterou mu unesl velký pták. Aby ji zachránil, musel se naučit řídit plachetnici, aby mohl prozkoumávat ostrůvky, ale zároveň si i osvojit sílu větru. V roce 2013 hra dostala kompletní remake pro konzoli Nintendo Wii U, no a od té doby fanoušci čekají na jeho vydání pro konzole Nintendo Switch a Nintendo Switch 2. Pokud se chcete o hře dozvědět více, určitě si přečtěte mojí recenzi.

V roce 2006 vyšla pro konzole GameCube a Nintendo Wii doposud nejrealističtější díl v podobě The Legend of Zelda: Twilight Princess, který přinesl temnou atmosféru, možnost proměnit Linka ve vlka a objevovala se v něm i výrazná postava Midny. Link v této hře musel osvobodit království Hyrule i princeznu Zeldu z nadvlády stínů. Vzhledem k tomu, že hra vyšla na launch konzole Nintendo Wii, bylo zahrnuto celkem umně pohybové ovládání, díky němuž se mohl hráč více ponořit do samotného světa hry plného dungeonů a nejednoho tajemství. V roce 2016 hra dostala remaster pro konzoli Nintendo Wii U, který nabídl vyšší rozlišení, vylepšenou vizuální stránku, upravené dungeony i nové výzvy v podobě Cave of Shadows. Obrovská škoda, že jsme se následně nedočkali dalšího vydání pro konzoli Nintendo Switch. Věřím, že port by vývojářům tolik práce nedal.

Nintendo neopomnělo ani svoji kapesní konzoli Nintendo DS a v roce 2007 pro ni přineslo hru The Legend of Zelda: Phantom Hourglass, která byla přímým pokračováním The Legend of Zelda: The Wind Waker. Link se v ní tentokrát vydal hledat Tetru, která byla unesena lodí duchů. Stejně jako předchůdce byla i tato hra rozdělena na dvě části. V první Link plul na otevřeném moři, ve druhé na souši prozkoumával různé dungeony, bojoval s protivníky a řešil nejrůznější hádanky, a to i za pomoci několika nástrojů. Zajímavostí hry je, že se kompletně ovládala prostřednictvím dotykového displeje handheldu Nintendo DS. U kapesní konzole Nintendo DS zůstaneme, protože v roce 2009 na ní vyšla hra The Legend of Zelda: Spirit Tracks, která se odehrávala 100 let po událostech ze hry The Legend of Zelda: Phantom Hourglass. Link se v ní musel postavit zlému Chancelloru Coleovi, který unesl princeznu Zeldu, aby oživil pradávného Krále Démonů. Hra stavěla na osvědčené hratelnosti a dobře navržených dungeonech, ale přinesla také různá města a možnost přesouvat se mezi lokacemi ve vlastním vlaku po objevujících se nových kolejích, což přineslo do série něco zcela nového a neokoukaného. 

V roce 2011 vyšla hra The Legend of Zelda: Skyward Sword, což je úplně první kapitola celé série. Hlavní hrdina Link žije v nádherné nebeské říši Skyloft s jedinečným designem, kde obyvatelé žijí poklidným životem. Hra začíná v den známý jako Wing Ceremony, který je pro Linka velmi důležitý, protože má složit zkoušku, aby se stal rytířem. Jak se vydá ven ze svého pokoje, potká spoustu obyvatel, ale také svoji kamarádku Zeldu, ke které má velmi blízko a pro niž by udělal úplně vše. A brzy to bude moci dokázat, protože netrvá dlouho a Zelda je unesena. Link se tak musí vydat na doposud ne moc probádaný a mýty opřený povrch, aby svoji kamarádku zachránil. Hra se točila kolem začátků království Hyrule, kladen byl na vztah Linka a Zeldy, nebeský svět a nechybělo ani pohybové ovládání, které rozdělilo fanoušky na dva tábory. Až v roce 2021 vyšla HD verze pro konzoli Nintendo Switch, nabízející přepracované ovládání umožňující hraní bez pohybových gest.

V roce 2013 vyšel díl The Legend of Zelda: A Link Between Worlds pro kapesní konzoli Nintendo 3DS, označována jako duchovní nástupce The Legend of Zelda: A Link to the Past z roku 1991. V ní padouch Yuga unesl princeznu a proměnil lidi na 2D obrázky, přičemž vše mohlo být ještě horší, pokud by mu vyšel plá na oživení Ganona. Na Linkovi bylo, aby ho porazil a svět vrátil do normálu. Jak už název hry napovídá, ta se odehrávala hned ve dvou odlišných světech - v království Hyrule a temném paralelním světě Lorule. Link hned na začátku dostal speciální náramek, díky němuž se mohl proměnit na 2D obrázek a dostávat se tak škvírami do dříve nedostupných míst, ale také cestovat mezi oběma zmíněnými světy. Hra se setkala s velmi kladným přijetím. Herní novináři i hráči chválili hratelnost, nové fungující herní mechaniky, skvělé dungeony i pěknou vizuální stránku.

Protože hra slavila úspěch a prodalo se jí přes 4 miliony kopií, dostala v roce 2015 přímé pokračování The Legend of Zelda: Tri Force Heroes. Celá se odehrávala v království Hytopia, které bylo po dlouhá desetiletí známé pro svoje bohatství a velkou zálibu v módě. Jednoho dne ovšem dostala princezna Styla dárek, který ji proklel díky kouzlu zlé čarodějnice. Byl proto povolán Link, aby pomohl princeznu zachránit. Velkou změnou oproti předchůdci byla skutečnost, že hra byla navržena hlavně pro hraní v kooperaci tří hráčů, ačkoliv bylo možné ji hrát i sólo. V tom případě pak hráč ovládal všechny tři hlavní hrdiny, mezi nimiž mohl přepínat, ale kvůli navržení primárně pro kooperaci docházelo k dosti frustrujícím okamžikům. Kvůli špatné optimalizaci pro jednoho hráče hra získávala spíše horší hodnocení a na úspěch svého předchůdce navázat nedokázala.

2017– současnost: Svoboda nade vše i návrat do izometrického pohledu

Po Skyward Sword si museli fanoušci počkat na další "velký" díl dlouhých šest let. Nintendo ale takto dlouhý vývoj využilo k tomu, aby nový díl celou značku prakticky restartoval, posunul do zcela nové dimenze a ukázal, jak by moderní dobrodružná hra s otevřeným světem měla vypadat. A to nejen hráčům, ale i vývojářům, kteří očividně nebyli schopni open-world hry posunout ze zajetých šablon (zdravím Ubisoft). Hra The Legend of Zelda: Breath of the Wild z roku 2017 ukázala, jak by měla vypadat hra s naprostou svobodou, kreativní hratelností, chytrými hádankami, desítkami dungeonů, epickým příběhem a nádherným rozmanitý živým světem s jedinečnými rasami a tvory, který přímo lákal k prozkoumávání. Hra začíná v jeskyni, v níž se po sto letech probouzí hlavní hrdina Link bez jakýchkoliv vzpomínek. Vůbec si nepamatuje, kdo je a proč se ocitl v temné jeskyni. Když se mu podaří dostat ven, otevře se před ním neskutečně rozlehlý svět, který byl kdysi znám jako královstvím Hyrule. To ale bylo před sto lety prakticky zničeno při jedné hodně ošklivé události, přičemž nyní nastal čas, aby se o království svedl poslední boj a byla při tom všem zachráněna i princezna Zelda. Je dobré zmínit, že úspěch hry donutil vývojáře připravit dvě povedená rozšíření The Master Trials a The Champion’s Ballad.

Nintendo vybrousilo s Breath of the Wild obrovský klenot, který překonala do dnešního dne pouze jedna jedná hra. A asi nemusím zmiňovat, že jde o přímé pokračování v podobě The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom. To stavělo na osvědčených základech, ale přineslo další epické dobrodružství, ještě větší a rozmanitější svět, protože vývojáři chytře zakomponovali rozsáhlé podzemí, a hlavně možnost stavět nejrůznější stroje. Díky tomu se možnosti u překonávání hádanek i řešení puzzlů znatelně rozrostly. Nové dobrodružství začíná krátce po porážce Calamity a obnovení míru zkaženého Hyrule před více než 100 lety. Z hlubin království se vynořuje nová zlá aura a Link i Zelda se rozhodnou jít zjistit, co se vlastně děje. Více si můžete přečíst v naší obsáhlé recenzi. Jak asi tušíte, padlo v ní maximální možné hodnocení.

Před dvěma lety jsme se dočkali zatím posledního hlavního dílu v podobě The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom, který se vrátil do izometrického pohledu, což mnozí fanoušci po dvou epických 3D dílech určitě ocenili. Zvláště když vývojáři v něm zachovali nádhernou estetiku, s jakou přišel remake Link’s Awakening. Nebylo by to ale Nintendo, aby nepřekvapilo. Hratelnost sice byla povědomá, ale hlavním hrdinou byla tentokrát samotná princezna Zelda, která musela zachránit své království Hyrule i udatného bojovníka Linka, a to vše za pomoci kouzelné světélkující víly Tri. Role se tedy ve hře obrátily, přičemž Zelda mohla využívat jednu unikátní herní mechaniku v podobě kopírování. Díky ní mohla kopírovat různé předměty, nepřátele a další prvky, aby zdolávala překážky a dokázala porazit vše, co se jí postavilo do cesty. Hra byla hodně chválena a krásně doplnila celou sérii.

Nintendo udělalo z vydávání her ze série The Legend of Zelda velkou událost

Jen málokterá herní série je tak úzce spjatá s vývojem konkrétní hardwarové značky jako The Legend of Zelda s konzolemi Nintendo. Pro mnoho hráčů nejsou nové díly série jen „další hrou“, ale událostí, která často rozhoduje o koupi samotné konzole. Už první Zelda pomáhala definovat možnosti konzole NES a ukazovala, že domácí konzole nemusí být určena pouze pro hraní jednoduchých arkádových hříček, ale může přinést komplexní dobrodružné hry s velkým přesahem, na které se bude pamatovat roky po dohrání. A Link to the Past se stal následně jedním ze symbolů konzole SNES, zatímco Ocarina of Time byla technickou i designovou výkladní skříní konzole Nintendo 64.

Podobný vztah mezi Nintendem a sérií The Legend of Zelda pokračoval i v dalších generacích. The Wind Waker a Twilight Princess patřily k nejvýraznějším titulům konzolí GameCube a Nintendo Wii. Skyward Sword byl úzce spojen s pohybovým ovládáním Wii MotionPlus. Breath of the Wild vyšel po dlouhém vývoji zároveň s konzolí Nintendo Switch a stal se jejím systémovým tahákem. Právě Breath of the Wild je často označován za jednu z her, které zásadně pomohly Switchi k mimořádnému komerčnímu úspěchu. Vzhledem k prodejům, které překročily 35 milionů prodaných kopií, na tom něco bude.

Sérii The Legend of Zelda rozhodně pomáhá skutečnost, že nevychází pravidelně, třeba každý rok jako Call of Duty a další podobné značky. Hráči musí na jednotlivé hry čekat poměrně dlouho, ale zatím se vždy čekání vyplatilo. I proto je vydání nového dílu série The Legend of Zelda tak velkou videoherní událostí, která zvyšuje prestiž celé platformy.

Spin-offy série - od rytmického dobrodružství po Musou akce

Dalo by se říci, že doposud jsem se věnoval především hlavním hrám ze série The Legend of Zelda, ačkoliv někdy šlo spíše o vedlejší produkty, ale v názvu oblíbenou sérii mají. Než svůj článek zakončím, zmíním ještě vyloženě spin-offy, kterých sice není tolik, jak jsem si nejprve myslel, ale rozhodně si tu místo zaslouží. Začnou nejprve rytmickou roguelike dobrodružnou akční hrou Cadence of Hyrule: Crypt of the NecroDancer Featuring The Legend of Zelda z roku 2019, za níž stálo studio Brace Yourself Games. V ní bylo nutné za rytmu procházet náhodně generované dungeony, prozkoumávat je a bojovat proti nejrůznějším protivníkům, ať už v jednom nebo v kooperaci pro dva hráče. Šlo bez debat o docela zajímavý, chytlavý a dle mého názoru i dost opomíjený spin-off v líbivém retro grafickém kabátku, který by si měli fanoušci minimálně vyzkoušet.

Nejznámějšími spin-offy The Legend of Zelda série jsou ty, které spadají do Musou (hack-and-slash) žánru a stojí za nimi studio OmegaForce a společnosti Koei Tecmo a Nintendo. První taková hra Hyrule Warriors vyšla už v roce 2014 pro konzoli Nintendo Wii U. A musím se přiznat, že když byla oznámena, moc jsem ji nevěřil. Pak jsem si ji ale jel vyzkoušet přímo do evropské centrály Nintenda, kde mě dost zaujala a následně když konečně vyšla, jsem jí naprosto propadl. Šlo o chytlavou akční hru, která byla založena na základech Warriors her, takže nabízela větší mapy se stovkami řadových protivníků a bossů, ale také rozmanitý seznam hratelných postav s unikátními schopnostmi a propracovaným soubojovým systémem se spoustou komb a úderů. To vše v reáliích oblíbené série, což přineslo jedinečnou atmosféru. Příběh hry, který není považován za kánon v rámci série, nebyl nic složitého. Mocná čarodějnice Cia se zamilovala do Linka, unesla princeznu Zeldu a na hráči pak bylo, aby ji zachránil a společně s ní i celé království Hyrule. Protože hra slavila obrovský komerční úspěch, dostala se následně v upravené verzi Hyrule Warriors Legends pro kapesní konzoli Nintendo 3DS a v roce 2018 dostala i definitivní verzi pro Nintendo Switch, která nabídla veškerý obsah, vylepšení vizuální zpracování a hlavně stabilnější framerate.

Úspěch Hyrule Warriors překvapil naprosto všechny a proto v podobném duchu následně vzniklo několik dalších podobných her, ať už to byl Fire Emblem Warriors, Fire Emblem Warriors: Three Hopes nebo Dragon Quest Heroes II. Dalo by se říci, že tady opět Zelda tak trochu nastavila trend pro následující roky, kterého se nechytlo jen Nintendo, ale také další společnosti. Kromě těchto zmíněných her jsme se ale dočkali i dvou dalších her Hyrule Warriors, které čerpaly ze světa, který si fanoušci zamilovali ve hrách The Legend of Zelda: Breath of the Wild a The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom. Nejprve jsme tu měli koncem roku 2020 hru Hyrule Warriors: Age of Calamity pro Nintendo Switch, která se příběhově odehrávala sto let před událostmi z The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Stejně jako předchůdce zaujala propracovaným soubojovým systémem, velkým množstvím kvalitně zpracovaných hlavních i vedlejších misí, případně rozmanitými postavami, solidním příběhem a líbivou vizuální stránkou.

Koncem minulého roku vyšla asi nejvíce ambiciózní a nejpropracovanější hra ze série Hyrule Warriors, která navíc těžila i z toho, že přinesla kánonový příběh, jenž rozvíjel události z The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom. Jde samozřejmě o hru Hyrule Warriors: Age of Imprisonment, která se odehrávala bezprostředně po začátku Tears of the Kingdom, kdy je princezna Zelda přenesena mocí tajemného kamene do dávné minulosti. Tam se setkává s králem Rauruem a královnou Soniou, zakladateli království Hyrule, o nichž dosud slyšela jen z dávných legend. Ti už tehdy museli čelit velkému zlu v podobě Ganondorfa. Na hře zaujala skvělá prezentace příběhu, dobře zrežírované filmečky, výborně zahrané postavy, rozmanité hlavní i vedlejší mise, výborný design úrovní, skvělé souboje s bossy a hlavně zábavný soubojový systém se slušnou hloubkou. Dle mého názoru jde bez debat o nejlepší díl Hyrule Warriors série, ačkoliv nepřinesl nic revolučního. Vývojáři jen vypilovali veškeré herní mechaniky a přidali sem tam nějakou novinku.

Připravovaný film The Legend of Zelda

Dopad série The Legend of Zelda na celý videoherní průmysl je neoddiskutovatelný, navíc některé hudební motivy znají i hráči, kteří žádný díl nikdy nehráli. Se značkou se navíc budou moci seznámit brzy i lidé, kteří hry nehrají. Jak určitě víte, v současnosti se natáčí na Novém Zélandu hraný film, který režíruje šikovný režisér Wes Ball (Království Planeta opic nebo trilogie Labyrint). Hlavního hrdinu Linka ve filmu ztvární britský herec Benjamin Evan Ainsworth, známý za dabing Pinocchia v hraním remaku od Disneye. Princeznu Zeldu si zahraje anglická herečka Bo Bragason, kterou můžete znát třeba ze seriálu Renegátka Nell nebo Three Girls. Moc podrobností v současnosti o filmu nemáme, takže musíme počkat. Vzhledem k úspěchu filmů Mario se dá očekávat, že půjde o velkou filmovou událost.