Cthulhu: The Cosmic Abyss

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Příběhově se dostáváme do roku 2035, kde se ocitnete roli vyšetřovatele Noaha. Ten se snaží najít jednu známou, která záhadně zmizela, přičemž jeho podivuhodné pátrání jej povede k vyšetřování ztracených horníků. Díky tomu se dostane až do tajemného a prastarého města R'lyeh v hlubinách Tichého oceánu. V tu chvíli ještě sám chudák netuší, co tam na něj nakonec čeká. Naštěstí na vše není sám, protože u jeho vyšetřování mu asistuje umělá Inteligence s názvem Key. Cthulhu: The Cosmic Abyss se příběhově nesnaží o nic převratného. Díky samotnému Cthulhu v názvu už tak nějak tušíte, kam to celé bude směřovat. V tomto ohledu vás hra naprosto ničím nepřekvapí. Bohužel je smutné, že titul nenabízí ani výrazně zajímavé zvraty, které by Noahovo putování něčím zdůraznily. Výsledkem je tak walking simulátor s prvky vyšetřování, který zvládnete zdolat okolo 5 hodin, aniž byste se u toho výrazně zapotili nebo dokonce vylekali, což je možná to nejhorší.

Hra nabízí poměrně ponurou a temnou atmosféru, která těží z fenoménu Cthulhu, a musím říci, že se mi moc líbila, stejně jako samotné prostředí, ukrývající mnohem větší potenciál, než vývojáři ve výsledku předvádí. Hratelnost je každopádně postavena na banálním chození/plavání po lokacích, kde se snažíte najít co nejvíce stop a poté je pospojovat dohromady. A v tom je celý kámen úrazu. Pokud neumíte opravdu dobře anglicky, nejste schopni si jednotlivé stopy dát objektivně dohromady a mnohdy budete i bloumat nad tím, co vlastně po vás samotná hra chce. Před pořízením tedy s tímto musíte počítat. I tak ale občas budete mít problém s porozuměním, a nepomáhá v tomto ani zmíněná umělá inteligence Key. Ta sice postupně vyznačuje, co je potřeba splnit pro další postup, ale mnohdy není úplně jasné, jak toho máte dosáhnout.

Co se týče hádanek a různých mechanismů, tak vás v tom hra nechá poměrně zásadně vymáchat, pokud zvolíte náročnější obtížnost. Jenže i v případě, že snížíte obtížnost, dostanete nápovědy ke splnění, které mnohdy nejsou jednoznačné. Ve hře jsou hromady různých stop. Každý dokument můžete zvednout, otočit a pročíst. Totéž platí o zvukových záznamech, kterých je spoustu a při poslechu se opět můžete dozvědět klíčové informace. Veškeré nalezené stopy si Noah zaznamenává v rámci Key a dostanete možnost si je utřídit v myšlenkovém paláci a pospojovat dohromady. Tady hra okatě kopíruje z populární série Sherlock Holmes, ale ve výsledku, proč ne. Je jen škoda, že vše působí prostě až moc rutinně.

Dalším neduhem, kterým hra trpí, je interakce s předměty. Místo toho, abyste předmět v klidu sebrali a použili tam, kde je potřeba, tak jej vezmete, prozkoumáte, poté umístíte do inventáře a vydáte se k místu využití. Tam jej zase musíte vyjmout z inventáře a teprve poté jej můžete vložit na požadované místo. V tomto ohledu jsem si u hry přišel jak v dobách prvního Gothicu, kdy byl veškerý interface neuvěřitelně neohrabaný a autoři tu bohužel neodvedli o moc lepší práci.

Aby hledání stop nebylo tak složité, máte k dispozici sonar. Ten spustíte a vidíte okolo sebe klíčové předměty. Jenže autoři si řekli - hmmmm to by bylo příliš jednoduché, pojďme to zkomplikovat. Poté na sebe šibalsky mrkli a pustili se do díla. V praxi to znamená, že pro vyhledání konkrétní stopy musíte zvolit také správnou frekvenci, na které má sonar vyhledávat. Ptáte se proč? Osobně to vůbec nechápu a jen to komplikuje řadu věcí, hru zpomaluje a ubírá na tempu. I proto máte už po několika desítkách minut chuť, aby vás Cthulhu našel a některým z chapadel zaškrtil, ale autoři přichází s dalšími nápady, jako je váš mozek. Ten si může Noah mírně vylepšovat skrze nalezenou energii u speciálních svatyní. Ty vám pak poskytují například větší dosah sonaru a další pasivní schopnosti. Popravdě i bez toho se dá titul v poklidu dohrát.

Výraznějším prvkem na hratelnost je pak příčetnost. Ta vám stoupá a klesá v závislosti na vašem herním postupu. Souvisí to s některými rozhodnutími během hraní a také v souvislosti s tím uvidíte některý ze šesti dostupných konců. V tomto ohledu dokáže být hra zajímavá, neboť při opakovaném hraní můžete vyzkoušet trochu jiný postup a jiná rozhodnutí. Pokud přijmete, jaká hra je, a řadu nedostatků ji odpustíte, docela i věřím, že si ji dáte vícekrát.

Řekl bych, že se autoři snažili být až příliš ambiciózní, co se vyšetřování týče a herních mechanik sem nacpali doslova přehršel. Kvůli tomu se z Cthulhu: The Cosmic Abyss stává pro casual hráče poměrně nestravitelná záležitost a jen těžko si k ní budou hledat cestu. Ve hře navíc chybí jakékoliv akční pasáže, střety nebo souboje, které by hratelnost nějak oživily, navíc kvůli absenci takových pasáží se ani nemusíte výrazně bát. A je to vlastně škoda, protože jinak má hra parádní atmosféru, zajímavé prostředí a vizuálně neurazí. Jenom vás nemá vůbec čím vyděsit.

Hra nabízí dva režimy zobrazení, přičemž mohu doporučit rovnou režim výkonu. Při zapnutí režimu kvality jsem neměl dojem, že by se obraz nějak výrazně vylepšil, ale bylo to na úkor znatelného snížení plynulosti. Zásadními bugy hra netrpí, až na občasné trhání obrazu a hodně špatným systémem ukládání. Vše se tu ukládá automaticky na určitých checkpointech. Ty jsou ale tak špatně rozmístěné, že v některých frustrujících pasážích při zbytečné smrti musíte opakovat delší pasáže znovu a znovu.

Cthulhu: The Cosmic Abyss je podivný mix, který příliš nefunguje pohromadě a spíše se snaží vyždímat maximum ze známé značky. Za mě osobně jde spíše o zklamání, byť jsem se na průzkum tajemného města R'lyeh dopředu dost těšil. Vše je hrozně těžkopádné a až neuvěřitelně nezajímavé. Pokud si chcete užít fajn dobrodružství s touto licencí, pořiďte si Call of Cthulhu nebo vyčkejte na The Sinking City 2. Tato videohra je za mě spíše krokem do hluboké propasti a jen o fous se vyhnula horší známce, a to díky parádní atmosféře nebo zajímavému a neotřelému prostředí.