Fatal Frame II: Crimson Butterfly Remake

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Jak už bylo zmíněno výše, Fatal Frame II: Crimson Butterfly se k nám dostává v kompletním remaku, který vychází pro PC i konzole současné generace PlayStation 5, Xbox Series X/S a Nintendo Switch 2. Vývojářům šlo v prvé řadě o zachování původního světa a příběhu. Zároveň chtěli představit hru i současným hráčům. Oproti originálu toho bylo přepracováno a vylepšeno poměrně hodně – od grafiky přes některé herní mechaniky až po ozvučení. Jednou z největších změn je perspektiva. Na hru se nově díváme po vzoru moderních dobrodružných her pohledem ze třetí osoby, který nás více vtáhne do celkového dění. Hra dostala kompletně nový grafický kabátek. Přepracována byla pozadí, světelné efekty, textury a třeba i výrazy tváří. Hra díky tomu vypadá skvěle a působí moderně, takže byste netipovali, že originál vyšel před více než dvaceti lety. Postava má nově možnost uhýbat útokům, krčit se a třeba se i schovat. Přepracován a vylepšen byl také fotoaparát Camera Obscura.

Upraveno bylo celé prostředí, kde se kladl důraz na tísnivou atmosféru při průzkumu vesnice. Speciální péče se dostala i přízrakům. Ti tak působí strašidelněji a uvěřitelněji. Kdybych něco takového potkal večer na ulici, tak přecházím na druhý chodník. Velkou měrou přispívá k tajemné a strašidelné atmosféře i nové prostorové ozvučení. Já jsem hrál po večerech se sluchátky na uších, což doporučuji pro silnější prožití hry. Vývojáři přistoupili k remaku opravdu poctivě a myslím, že fanoušci originálu by mohli být spokojeni. To si koneckonců může každý ověřit u vydané demoverze. V dalších odstavcích se již zaměříme na hru jako takovou.

Začněme zápletkou, ale samozřejmě vás nechci připravit o jakékoliv překvapení. Příběh je poměrně přímočarý, klasický hororový - v dobrém slova smyslu. Středobodem jsou dvojčata Mio a Mayu. Jsou spolu zrovna v místech, kde prožívala své šťastné dětství. Celá oblast bude brzy zatopena vodou z přehrady, a tak rozjímají. Když Mio vzpomíná, jak se Mayu zranila na zdejší stezce, odláká její sestru pryč karmínový motýl. Co čert nechtěl, zrovna do zapomenuté vesnice Minakami, kterou sužuje temná minulost spjatá s tajemným rituálem.

Vesnicí se potulují přízraky hledající dvojčata, která kdysi z rituálu uprchla. Mayu má silně vyvinutý nadpřirozený smysl, a tak se stává snadnou obětí posednutí a přízraky se jí snaží zmocnit. Každý soudný člověk by vzal při první paranormální zkušenosti nohy na ramena. Ale Mio ne. Mio se milovanou sestru snaží zachránit stůj co stůj a obě dostat z vesnice pryč. Vše pak směřuje s menšími či většími oklikami k nevyhnutelnému a možná trochu překvapivému finále. Já jsem se k němu dostal za téměř 16 hodin. Bylo to zapříčiněno dvěma záseky a průzkumem mapy. Řekl bych, že se dá hra v klidu projít i do 12 hodin. K dispozici jsou tři stupně obtížnosti, takže si hru může přizpůsobit opravdu každý.

Příběh mě zaujal. Je rozdělen herně na 9 kapitol (8+1 finální). Je proložen povedenými krátkými hororovými filmečky. Děj můžeme doplnit sbíráním všemožných dokumentů. Těch je opravdu hodně. Nenašel jsem je všechny, ale bavilo mě jimi listovat a prohlížet si je. Hra nabízí i nové zakončení, nové vedlejší příběhové linky, které tak celý příběh ucelí a doplní. Dozvíme se více o minulosti vesnice, a některých vedlejších postav. Stačí jen důkladně zkoumat každý kout potemnělé vesnice. Jelikož ve vesnici nikdy nevychází slunce, je příhodným místem pro přízraky všeho druhu. Na ně je třeba si dát pozor.

Cestu nám totiž rozhodně zpříjemňovat nebudou. Vývojáři si při jejich zpracování dali záležet. Vypadají děsivě, a hlavně na začátku hry byl každý kontakt velice nepříjemný zážitek. Přízraků je několik druhů. Od těch nejobyčejnějších plouživých, přes přízraky útočící na dálku, různě poletující, pomalé i rychlé až po silnější speciální. Hlavně na začátku hry mi dávali zabrat a nejvíc jsem se zapotil asi u poletující utopené dívky. Ve vesnici také potkáte časem i různé projekce, které mě taky čas od času vylekaly. Tyto projekce slouží například k rozšíření příběhu a uvedení do vedlejších příběhových linek. Někdy třeba jen přízraky sledujeme a tím se pak posuneme někam dál. Nápomocný nám je i onen karmínový motýlek.

Hraní mě bavilo. S žádným problémem s ovládáním jsem se nesetkal. Novinkou je skrčení se, schovávání před přízraky a držení se sestrou za ruce, pokud jste tedy zrovna spolu. To vás uzdravuje a obnovuje vám vůli (Willpower). Zdraví i vůle mají své samostatné ukazatele. Vůle funguje podobně jako stamina. Při některých akcích ubývá (například dotyk s duchem, utrpěný zásah, úskok, běh během souboje) a když klesne úplně na nulu, duch nás jednoduše srazí k zemi a spustí krizovou situaci. Z té se lze dostat třeba speciálním snímkem. Možnost úhybu pak dává soubojům novou dynamiku. Vůbec celý systém ovládání je fajn a intuitivní. Hra má ke všemu systém tutoriálů, takže by s ničím neměl být problém.

Zastavíme se u soubojů. Ty jsou občas hodně chaotické ale zároveň zábavné a intenzivní. Jako zbraň používáme fotoaparát Camera Obscura a oproti originálu je vylepšený o několik užitečných funkcí. Umí zaostřit (focus), zoomovat a umí přepínat mezi 4 filtry. Každý filtr má trošku jiné vlastnosti a hodí se na jiný typ boje i protivníka. Některé filtry se používají i k řešení postupu ve hře. Umí sledovat stopy přízraků, upravit realitu dle fotky nebo například odstranit krvavé stopy bránící v otevření dveří a různých skříněk a bedýnek. Filtry získáváme postupně při průchodu hrou. Jako „střelivo“ používáme filmy. Každý má jinou sílu a jinou dobu „přebíjení“. Nicméně je třeba hledat, ať máte těch lepších dostatek. Nejobyčejnějšího filmu máme neomezené množství, ale díky dlouhému nabíjení a malému poškození, jsou s ním souboje v pozdější fázi hry zbytečně zdlouhavé. Camera Obscura jde též přes jednoduchý systém vylepšovat pomocí „Prayer Bead“. Je to jednoduchý strom, kde každé vylepšení stojí určitý počet Prayer Bead. Takže můžete nést třeba více filmů, zaostříte více bodů, na větší dálku atd. Vylepšovat lze i vlastnosti jednotlivých filtrů. Možností je poměrně hodně.

Střety jsou velmi intenzivní a než si focení osvojíme, tak občas i potrápí. Přesto ze začátku baví. Během soubojů pak přijdou vhod i funkce jako Fatal Frame, Shutter Chance, a nebo nový Fatal Time. Opět jsou všechny funkce a možnosti boje skvěle vysvětleny v tutoriálech. Jedná se o systémy, jak přízraku uštědřit vysoké poškození. Chce to ale i trochu cviku. V pozdější fázi hry po osvojení soubojových mechanik pak bohužel postupně vymizela radost z vítězství a ze soubojů se stala rutina. Naštěstí je ve hře několik osvěžení například v podobě přízraku, na kterého je i Camera Obscura krátká.

Vše, co vyfotíme při soubojích i mimo ně se ukládá do fotogalerie. Tu jsem si obzvlášť na začátku prohlížel a líbí se mi, jak se zpracovaná. Je součástí uživatelského rozhraní. Všechno je přehledné, moderně zpracované. Tím myslím vše od inventáře, složku s dokumenty, talismany (které si můžete nasadit v rámci vylepšení) a „archiv přízraků“, kde jsou záznamy všeho, co jste vyfotili. Přehlednost mi několikrát pomohla při hledání v dokumentech, kde je nemusíte otvírat, ale u každého je i stručný přehled, co dokument obsahuje. Do inventáře se vám vejde vše od „lékárniček“ po různé další předměty jako klíče, důležité herní předměty atd. Místo v inventáři se neřeší. Ještě zmíním, že kromě psaných dokumentů si můžete pustit i audionahrávky, které z některých předmětů vytáhne speciální rádio. Pochvalu za přehlednost a čitelnost si zaslouží i mapa. Je na ní vše, co potřebujete vědět. Od názvu lokace, vyznačení lucerniček pro uložení hry až po důležitý bod, kam bychom se měli právě vydat. A ve hře je i baterka! Takže žádná temná zákoutí…i když…

Mapa, myšleno „svět“ je velká tak akorát. Žádné zbytečně dlouhé koridory. Naopak, vše nahňácané u sebe, úzké uličky, a i přes baterku všudypřítomné přítmí. To potěší i kvůli lehčímu backtrackingu. Bylo ho tak akorát, neobtěžoval. Vývojářům se povedlo ukázat opravdu děsivou starou japonskou vesnici, kam bych na dovolenou neposlal ani nejlepšího přítele manželky Jaromíra Bosáka. Temnou a hororovou atmosféru podtrhuje a umocňuje již zmíněné prostorové ozvučení. Opakuji se, ale se sluchátky na uších to je opravdu něco. Dost to pomůže při soubojích, protože je přesně slyšet, kde přízrak je. Všude jsou slyšet tajemné zvuky. Kdekoliv jste, slyšíte praskání, kvílení, vrzání, meluzíny, sténání a podobně. Krásně to podtrhuje a buduje hororovou atmosféru. Časem si ale na vše zvyknete, a to příjemné mrazení ze začátku hry ustoupí do pozadí. Sem tam to zachraňuje vybafnutí přízraků při otevření dveří, nebo když se něco snažíme sebrat. Při tom jsem byl napnutý vždy až do konce hry. Hudební doprovod jsem popravdě ani moc nevnímal, slyšet je pouze ve vypjatých momentech. Tak to má asi být, raději jsem procházel příběhem bez hudebního podkresu jen s tajemnými zvuky.

Během hraní pak řešíme klasické problémy s hledáním všemožných klíčů ke konkrétním zámkům, částí mechanismů a podobně. Žádné složitější hádanky vás nečekají, byť sám jsem se zasekl ve hře hned dvakrát. Jednou jsem nemohl najít část panenky, prostě jsem přehlédl dveře. Podruhé jsem měl sledovat partičku dětských duchů, kteří se mnou chtěli hrát na schovávanou. Jaká ironie. Bohužel jsem přehlédl, kam šli, a trvalo mi, než jsem je našel. Bohužel zrovna na jejich stopy nefungoval filtr. Moje nešikovnost, ale zase mi to natáhlo o pár hodin průchod.   

Bohužel se ale najde pár drobností, které se dle mého názoru úplně nepovedly. Během hry jsem si všímal doskakujících a problikávajících předmětů. Většinou šlo o sběratelské předměty nebo věci, které jsem měl v rámci sběratelství fotit. Co bych u tohoto a vlastně obecně u remaků čekal, je nastavení grafických módů – 30FPS vs 60FPS. Je určitě škoda, že se vývojáři uchýlili pouze k 30FPS. Není to nějaká velká tragédie, ale dnes jsme zvyklí na jiná standard. Další věc, se kterou jsem se setkal, je takový zrnovitý filtr přes obraz. Na úplném počátku hry jsem ho prostě vzal jako součást hry. Jenže když jsem dorazil do určitých světelných podmínek, tak mi začal problikávat a mě se víc líbila grafika bez něj. V nastavení jsem pomoc nenašel. Pomohlo až nastavení v televizi (HDR). Pokud je to součástí hry, uvítal bych možnost nastavení intenzity nebo jeho vypnutí. Všechny chybky by měly jít každopádně odstranit updaty, takže opravdu nic, kvůli čemu bych vás od hry měl odrazovat. Právě naopak. Pojďme na verdikt.

Musím říct, že jsem se u hraní opravdu bavil. Autoři nám přinesli hru v moderní podobě obohacenou o nové mechaniky, obsah i další vylepšení. Jde o skvělý duchařský horor se silnou atmosférou zasazený do staré zapomenuté japonské vesnice. Co chcete víc? I přes zmíněné nedostatky je to pro fanoušky hororu jasná volba. A pro ostatní? Kdo se bojí, nesmí do Minakami.