Marathon

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Než ale svoji recenzi začnu, musím zmínit, že bylo opravdu zajímavé sledovat vývoj hry Marathon. Od původní vize po prvního oznámení až finální vydání, což samo o sobě by vydalo na jednu tlustou knížku. Marathon totiž byla hra, která zaujala PlayStation, který se následně rozhodl koupit studio Bungie za 3,6 miliardy dolarů. V tu chvíli ale nikdo netušil, že si projde kompletním restartem vývoje, vyhazovem původního herního ředitele, vývoj bude ovlivněn propuštěním stovek zaměstnanců Bungie, špatnou reakcí na alpha verzi i obviněním z plagiátorství některých grafických prvků. I přes všechny tyto problémy tu Marathon pořád je a vyšel, což se může jevit jako menší zázrak, zvláště v dnešním videoherním světě. Přežil hodně problémů, ale je nyní otázka, jestli dokáže přežít na současném trhu. Hlavně z toho důvodu, že se trh za poslední roky neuvěřitelně změnil a uspět v neskutečně kompetitivním žánru online stříleček je neuvěřitelně náročné i pro zkušená studia.

Ačkoliv si každý spojí studio Bungie hlavně s Halo nebo Destiny, v letech 1994 až 1996 vytvořilo sci-fi střílečky pro jednoho hráče Marathon, Marathon 2: Durandal a Marathon Infinity, které patřily k tomu nejlepšímu, co bylo možné si na počítačích Apple Macintosh zahrát. Hry zaujaly nejen svoji hratelností, ale zároveň propracovaným temným sci-fi univerzem. O třicet let později se Bungie rozhodlo k Marathonu vrátit, ovšem už ne ve formě příběhové akce pro jednoho hráče, ale ve zmíněném formátu extrakční střílečky. Jde tedy o obrovský reboot značky, ačkoliv nový Marathon má s původními hrami mnohé společného, ostatně je pojí stejné univerzum a řada dalších prvků. Vývojáři během oznámení několikrát zmínili, že i v multiplayerovém žánru extrakčních stříleček je možné vyprávět zajímavé příběhy a nabídnout propracované postavy, které si hráči oblíbí. A musím říci hned na začátku, že se o to minimálně pokoušejí.

I proto jsem nakonec dal Marathonu šanci, ačkoliv extrakční střílečky moc nevyhledávám, hlavně kvůli tomu, že mě nebaví si nahrát vybavení, abych o něj během jedné nepovedené hry zase přišel. Escape from Tarkov nebo nedávný hit ARC Raiders jsem jen vyzkoušel, přičemž více mě z tohoto žánru dokázala oslovit pouze hra Hunt: Showdown 1896 od Cryteku pro svoji atmosféru i zasazení, a pak Temná zóna v Tom Clancy's The Division. Hlavně z toho důvodu, že jsem mohl vstupovat do Temné zóny bez obav, že o vše přijdu. Pokud jsem selhal a byl zabit ostatními hráči, přišel jsem pouze o vybavení, které jsem v danou hru v Temné zóně nashromáždil. Hry od Bungie mám rád a Marathon na mě dělal v posledních měsících docela dobrý dojem. Vývojáři zareagovali na zpětnou vazbu fanoušků a upravili znatelně vizuální zpracování, které mě neskutečně zaujalo svoji osobitou stylizací, a přidali spoustu novinek. Po několika desítkách hodin už vím, jak na tom Marathon je, ale stále nedokážu říci, jestli ho čeká stejně úspěšná budoucnost jako předchozí hry studia Bungie. 

Na hře Marathon mě před vydáním nejvíce lákal její samotný svět a příběh, protože studio Bungie prokázalo, ať už v původním Marathonu, Halo nebo Destiny, že umí vytvářet bohatá a nesmírně propracovaná univerza s velkým přesahem. Ve hře Marathon se chopíte Runnera/Běžce, což jsou vědomí nahraná do umělých těl, který má za úkol prozkoumat kolonii na planetě Tau Ceti IV. Cílem je najít ztracené důležité technologie, ale při tom všem i zjistit, co se v kolonii stalo. K posouvání příběhu dál si vývojáři nepomáhají klasickými filmečky, jako tomu bylo třeba u Destiny, ale hlavně rozhovory s různými frakcemi/korporacemi s vlastními motivy a plány, u nichž oceňuji rozmanité a dobře napsané postavy s vlastní osobností, tajnými zprávami i samotným prostředím. To má spoustu odkazů a samo vypráví příběh, ačkoliv to na první pohled nemusí být patrné.

Kdo si chce skládat příběh takto dohromady, určitě si přijde na své, a musím říci, že vývojáři z Bungie opět přišli se zajímavým temným sci-fi světem s různými frakcemi, který je neskutečně lákavý a znatelně se liší od toho, co bylo k vidění v Destiny, ale třeba můžeme vidět ve Star Wars, Star Treku a dalších sci-fi seriálech a filmech. Na druhou stranu jsem si několikrát během hraní povzdechl nad tím, že Marathon nenabízí i příběhovou kampaň, v níž by mohlo pečlivě budované univerzum ještě více vyniknout. Marathon má přesně to osobité a svým způsobem originální sci-fi univerzum, do něhož je lehké se zamilovat, ale je uzamknuto v dosti hardcorovém multiplayerovém žánru. Hardcore nepíšu jen tak, protože Marathon je i na žánr extrakčních stříleček neskutečně kompetitivní hrou, v níž hráči většinou nejprve střílí, pak lootují a až někdy při extrakci si možná položí otázku, jestli bylo nutné někoho jiného, kdo třeba chce jen plnit úkol, popravit. Určitě oceňuji, že si jdou vývojáři svoji vlastní cestou, ale je otázka, jestli to není cesta, která je zbytečně uzamknuta pro mainstream. A přitom na něj chtěli při prvním oznámení cílit.

Pokud je něco, co se mi na Marathonu kromě příběhu a zasazení líbí, je originální fantastická stylizace, estetika a retro futuristické zpracování. To mu vtisklo jedinečnou osobnost, a díky němu se znatelně liší od ostatních first-person stříleček jako Call of Duty nebo Battlefield. Toto rozhodnutí neovlivňuje jen design prostředí a hlavně tedy budov, ale také zbraní, postav a předmětů. Vývojáři z Bungie od minulého roku znatelně upravili vizuální stránku, hlavně co se týče detailů, nasvícení, odlesků a různých efektů, díky čemuž je Marathon opravdu pěkně vypadající hrou, které nemám po této stránce moc co vytknout. A protože běží na stejném enginu jako Destiny 2, je na konzolích i dobře optimalizovaný. Já jsem hrál většinu času na konzoli PlayStation 5 Pro, kde si udržuje naprosto skálopevných 60 fps (ukazatel frameratu je možné zapnout v nastavení), a to i během těch nejnáročnějších scén. Krásně hra ovšem běží a vypadá i na základní konzoli PlayStation, případně konzolích Xbox Series X/S.  

Jak už bylo několikrát zmíněno, Marathon je extrakční střílečka, v níž je základní herní smyčka jednoduchá. Vyberete si na začátku runnera a mapu, na níž následně musíte lootovat, díky čemuž získáváte lepší zbraně, batohy, které unesou více věcí, materiál, příslušenství pro zbraně i spotřební materiál v podobě štítů a lékárniček. Když máte loot v batohu, je následně klíčové si ho odnést skrze extrakci. Jen tak vám zůstane. Pokud budete zabiti, o vše přijdete. Sázky jsou velké a popravdě jsem se o své vybavení nikdy v žádné hře ani extrakční střílečce nebál tolik, jako právě v Marathonu.

Během spuštění hra Marathon obsahovala pouze jeden režim pro tři hráče. Většinou se proto na mapách střetávaly skupinky tří hráčů, ačkoliv bylo možné hru hrát i sólo, ale při takovém hraní byly sázky ještě větší a obtížnost se značně zvyšovala. Šance, že přežijete střet proti třem hráčům, kteří jsou navíc slušně vybavení, nebylo moc pravděpodobné. Několik sólových her jsem zkoušel, dá se tak Marathon určitě hrát, je napínavý a kolikrát obsahuje až hororovou atmosféru, když se plazíte opuštěným výzkumným centrem a posloucháte vrzání či chodící NPCčka či ostatní hráče. Ta pravá zábava ovšem přichází až při hraní s kamarády, s nimiž jsem mohl komunikovat a zároveň se podporovat při střetech s dalšími hráči nebo silnějšími protivníky. Možná se nyní ptáte, proč jsem na začátku odstavce napsal, že v Marathonu BYL pouze jeden režim pro tři hráče. Vývojáři totiž přidali v posledních dnech i lobby pro dua na mapě Perimeter, takže nemusíte shánět dva kamarády, ale postačí jeden. Je ale nutné dodat, že vývojáři dua v současnosti testují a ladí dle zpětné vazby. Já jsem si je vyzkoušel a jsem za přidání rád, ačkoliv k dokonalosti, hlavně co se týče vybalancování, má tento mód ještě daleko. Je ale dobré vidět, že vývojáři reagují na zpětnou vazbu a hru chtějí neustále rozšiřovat a vylepšovat.

Když byla hra Marathon původně oznámena, vizí bylo, že bude mít každý hráč svého vlastního unikátního Runnera, kterého si bude moci upravovat skrze implantáty, aby si k němu udělal hlubší vztah. Pak ale vývoj z pozice herního ředitele převzal Joe Ziegler, který stojí na nesmírně populárním Valorantem, a udělal obrovskou změnu. Místo vlastního hrdiny tu máme šest odlišných jasně definovaných tříd, které se liší svými schopnostmi i vzhledem. Vzhled je možné si upravovat skrze několik skinů, ale rozhodně tady nečekejte hlubší a propracovanější úpravy, s nimiž se původně počítalo. S touto velkou změnou popravdě nemám zase takový problém, protože jednotlivé třídy, k nimž se ještě dostanu, jsou rozmanité a dobře se doplňují. Určitě bych ovšem ocenil, pokud by měly více charismatu a osobnost, protože to jsou ve výsledku jen opravdu bezduché schránky, které slouží pro rozsévání smrti a sbírání klíčových předmětů. 

Nyní už ale k samotným Runnerům, kterých je nyní sedm, přičemž šest je hlavních, kolem nich se točí největší zábava. Já jako prvního vyzkoušel Destroyera (Ničitel), který mi přišel pro začátek nejlepší. Má velký štít, díky němuž může absorbovat salvu od protivníků, trysky pro uhýbání nebo speciální raketky, kterými dokáže značně pocuchat zdraví nejen hráčům, ale také silnějším bossům. Hrálo se mi za něj dobře a hlavně svým štítem dokáže dobře podporovat spoluhráče. Po několika hodinách jsem si hodně oblíbil Assassina (Zabiják), který se může stát neviditelným a jako speciální schopnost má kouřový granát, díky němuž si může usnadnit extrakci, ale také úprk před pronásledovateli. I proto jsem za něj hrál spoustu her sólo. Třetí nejvíce mnou používaným Runnerem bylTriage, což je klasický medik. Dokáže házet léčící drony, takže není spotřeba lékárniček tak velká, navíc dokáže rychle oživovat padlé kolegy, a tím tak překvapit soupeřící tým. Z vlastních zkušeností musím říci, že Triage je přesně ten Runner, kterého chce mít každý v týmu.

Runner Vandal je ze všech nejrychlejší, umí provést několik zajímavých kousků a dostat se i do zad protivníkům, což se vždy hodí. Je ale určen spíše už pro zkušenější a lepší hráče, kteří využijí jeho jedinečných vlastností. Když jsem plnil úkoly a musel v nich něco sebrat nebo najít, využíval jsem často Thiefa, který umí svým skenem vyhledávat truhly, různé zásuvky i předměty. Hodně se mi líbí ale i jeho hák, díky němuž se může snadno někam přitáhnout nebo ho použít pro rychlý úprk z bojiště. Posledním Runnerem je Recon (Průzkumník), jenž dokáže vyhledat skrze echo pulzy nepřátele v lokaci, a to i ostatní hráče, což mi i mému týmu kolikrát neskutečně pomohlo přežít. Jak vidíte, všichni Runneři mají své jedinečné vlastnosti a ve výsledku se dobře doplňují. Nepřišlo mi, že by nějaký vyčníval, ačkoliv třeba Thief a jeho neviditelnost může být občas frustrující. Nesnášel jsem ji, ale zároveň i rád využíval. Vlastně je to takový voidový Hunter z Destiny 2, kterého také všichni nesnášeli, když byl proti nim, ale na druhou stranu za něj také sami hráli.

Pro sólové hráče vývojáři přichystali speciální schránku Rook. S ní tolik neriskujete, protože s ním nechodíte do her s vlastním vybavením. Je s ním jednoduché se vyhýbat UESC robotům a hodí se hlavně pro průzkum a hledání mrtvol ostatních hráčů, které může vylootovat. Rook je určitě fajn třída, která dělá hraní sólovým hráčům jednodušší. Na druhou stranu s ním nejsem spokojený z jednoho důvodu. Pokud se s ním pustíte do hraní, nemůžete plnit úkoly pro jednotlivé frakce. Hraní za něj je tak jen o sbírání lootu a materiálu, takže pokud jsem hrál sólo a chtěl plnit úkoly, musel jsem si vzít klasickou třídu. Dle mého názoru je to trochu zbytečné omezení, které brání postupu.

Aby nebyla hratelnost je o prohrabávání se boxy a sbírání věcí, vývojáři přidali docela agresivní protivníky ovládané umělou inteligencí – roboti UESC různých druhů a hodností, která je ve skutečnosti dobrá a nic neodpouští. Souboje s těmito protivníky jsou kolikrát proto vypjaté, vyžadují strategii a mnohdy i lepší vybavení. Zvláště pokud se rozhodnete jít po nějakém minibossovi, který má fialové štíty. Kolikrát jsem si s kolegy říkal, že tyto pasáže trochu připomínají Nightfall mise z Destiny, alespoň svoji obtížností, i když ta se samozřejmě ještě násobí, pokud se do potyčky připlete další tým. To nastává opravdový chaos a boj o holý život a záchranu svého vybavení. Každopádně podceňovat umělou inteligenci se nevyplácí. A to i na první mapě, která je pro začátečníky nebo sólisty o něco benevolentnější a ne tolik hardcorově založená.

Jak už jsem naznačil výše, akční pasáže doplňuje to, že na mapě nejste sami, ale i týmy dalších hráčů, s nimiž se můžete střetávat. PvP složka hraje v Marathonu hodně důležitou roli a pokud si chcete hru pořídit jen proto, abyste chodili na mapy, plnili úkoly a chtěli se vyhýbat ostatním hráčům, tak na to zapomeňte. Stejně tak na to, že by vás ostatní hráči nechali. Vývojáři sice po počáteční zpětné vazbě z bety z minulého roku přidali tolik chtěný proximity voice chat, aby bylo možné uzavírat spojenectví a komunikovat s ostatními hráči v blízkosti, ale ten je nakonec ne moc používanou mechanikou. Vlastně se mi zatím nestalo, že by proximity voice chat někdo používal a chtěl se střetu vyhnout. Vidina naplněného batohu a dosažitelného lootu je mnohem lákavější než vyhnutí se střetu. I díky velmi nízkému TTK, a vůbec hardcore kompetitivnímu pojetí samotného Marathonu, se pak jednotlivé hry stávají adrenalinovou záležitostí, během níž se musíte rozhodnout, jestli se pokusíte ještě vylootovat jednu lokaci, kde byste třeba našli hledaný předmět, nebo se raději vydáte na extrakci a pokusíte se odnést to, co jste si nahráli. I tak ale nevíte nikdy do poslední vteřiny, jestli opravdu odejdete.

Tato skutečnost může být pro hráče, kteří třeba doposud hráli ARC Raiders, velkým šokem. ARC Raiders je hra více zaměřena na PvE hraní, kdy PvP střety jsou jen možností. Většinou se tam dá s ostatními hráči v pohodě domluvit a vyhnout se střetu. V Marathonu ale jsou PvE a PvP části nedílnou součástí samotného zážitku a ani jedné se během hraní vyhnout nedá. I proto není možné ARC Raiders s Marathonem moc porovnávat. Ano, obě hry jsou extrakční střílečky, ale obě se od sebe neuvěřitelně liší a jdou si svoji vlastní cestou. A to je dle mého názoru určitě dobře, že si ve výsledku moc nekonkurují. Vlastně jsem si během hraní několikrát řekl, že Marathon má kvůli PvP části blíže spíše k Fortnite nebo PUBG: BATTLEGROUNDS, zatímco ARC Raiders je takový The Division. Ostatně stojí za ním stejní vývojáři.

Pokud je něco, v čem studio Bungie je stále jasnou jedničkou, je to opět strhující akce a fantastický gunplay, který navazuje na to, co bylo možné vidět v Halo a následně i Destiny/Destiny 2. DNA Bungie je zde jasně patrné. Ano, někteří v posledních dnech na sociálních sítích tvrdili, že v Bungie už nepracuje nikdo, kdo se podílel na Destiny nebo Halo, ale opak je pravdou. Mnozí vývojáři Marathonu na dvou ikonických značkách pracovali, a je to vidět v každém záběru. Pohyb je plynulý a rychlý, pocit ze střelby skvělý, i díky zpětné vazbě a bezchybnému ozvučení, a akci následně povyšují různé schopnosti jednotlivých Runnerů, které jsou dobře vybalancované a dělají ji více strategickou a rozmanitější. Střety s umělou inteligencí a hlavně hráči patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co je možné vidět nejen v Marathonu, ale i v dnešních moderních first-person střílečkách.

Šance na to, jestli hra dobře dopadne nebo ne, se znatelně zvyšuje s dobrým vybavením. Platí to u většiny extrakčních stříleček a u Marathonu tomu není jinak. Dost možná to u něj platí dvojnásob. Během hraní sbíráte nejen štíty, abyste vydrželi více kulek, což je naprosto klíčové vzhledem k nízkému TTK, ale také implantáty dávající pasivní bonusy. No a tím nejdůležitějším jsou samozřejmě zbraně. Vývojáři připravili několik desítek pušek, kulometů, SMGček, brokovnic, odstřelovaček a dalších zbraní, z nichž je možné střílet, ale zároveň je možné je vylepšovat o různá příslušenství, která zlepší jejich vlastnosti a statistiky. Rozmanitost zbraní je velká, z každé je zábava střílet, a určitě si každý najde svého favorita. Jako tomu ostatně bylo i v Destiny. A stejně jako v něm existuje vybavení i zbraně v různých raritách, od bílé po zelenou, modrou, fialovou a zlatou. Bílé verze zbraní jsou opravdu základní a takovou tou nouzovkou, když zrovna nic nemáte, ale pokud se vybavíte s celým týmem třeba fialovými štíty a zbraněmi, šance na výhru v dalším zápase znatelně rostou. Jednak více vydržíte, ale také zbraně poskytují spoustu výhod.

Hra Marathon startovala se třemi mapami - Perimeter, Dire Marsh a Outpost, přičemž před několika dny vývojáři přidali čtvrtou Cryo Archive, kterou museli hráči nejprve odemknout řešením rébusů. Šlo o celkem fajn event pro komunitu a věřím, že v podobných eventech bude Bungie pokračovat. Ostatně si jejich oblibu ověřili vývojáři už u Destiny 2. Perimeter a Dire Marsh jsou si dost podobné mapy s různými laboratořemi, základnami nebo laboratořemi. Barevnou paletu mají podobnou a liší se hlavně velikostí, navíc Dire Marsh má všechny lokace zasazené do močálů. Design map mi přišel dobrý, navíc jsou mapy snadno naučitelné a po několika hrách už jsem přesně věděl, kde se co nachází. Oproti tomu mapa Outpost mi je zasazena do obrovského komplexu, který mi svým designem připomínal film Vetřelci, což umocňuje i to, že se odehrává v noci, navíc je nutné v něm čelit speciálnímu ohnivému efektu, který zapaluje prostředí.

Na mapách v Marathonu se mi líbí nejen jejich povedený a rozmanitý design, případně přehlednost, ale také skutečnost, že obsahují různá tajemství i skryté tajné místnosti nebo oblasti, které je nutné nejprve odemknout. Ty následně obsahují nejlepší loot, mezi nímž může být i nádherná třpytící se zlatá puška, který je odměnou za předchozí vyřešení lehčí hádanky, sebrání určitých klíčů i vybojování možnosti vstoupit s ostatními hráči. Tyto oblasti vždy přitahují největší pozornost. Jsem rád, že tyto mechaniky Bungie zapracovalo na mapy, pro což se očividně nechalo inspirovat nejen značkou Destiny, kde si hráči řešení různých puzzlů, komunitních výzev a odhalování tajemství neskutečně užívali, ale také battle-roayle hitem Fortnite. V něm jsem také přímo miloval, když jsem sebral klíč od nějakého tajného trezoru, případně vyřešil lehčí hádanku.

Cryo Archive je strhující endgame mapa, která nemá v žánru extrakčních stříleček obdobu

To by byly tři základní mapy, ale jak už jsem zmínil, do hry se dostala koncem minutého týdne čtvrtá Cryo Archive, která představuje největší výzvu a slouží v současnosti jako endgame pro zkušené hráče. Tady je dobré dodat, že tato mapa bude dostupná vždy pouze o víkendech, jako třeba režim Trials of Osiris v Destiny. Vývojáři to odůvodňují tím, že je možné v ní získat nejlepší možné vybavení, přičemž pokud by byla tato mapa dostupná neustále, mohla by narušit ekonomiku celé hry. Zjednodušeně by se dalo říci, že na této mapě se hráči dostanou na první palubu lodi UESC Marathon, kde mají omezený čas k tomu, aby si z ní odnesli to nejlepší vybavení, jaké je ve hře v současnosti k dispozici.

Zní to jednoduše, ale tak jednoduché to není, protože je nutné získávat povolení a odemykat si postupně další části lodi k centrální místnosti, kde se následně pobijí prakticky všichni hráči, kteří se nacházejí v lobby. Jde o dosti hektické, napínavé a zběsilé přestřelky v uzavřeném prostředí, které se značně liší od ostatních map a nutí hráče vytvářet nové strategie a dbát na co nejlepší souhru týmu. Když jsou ostatní hráči eliminováni, přijde na řadu odemykání vaultů, řešení dalších hádanek a pokud náhodou s týmem vypleníte šest základních vaultů, můžete si odemknout sedmý s finálním bossem. Ten není jen houbou na náboje, ale jako v raidech Destiny je nutné u něj provádět určitou mechaniku, aby bylo možné mu dávat poškození v DPS fázi. Celkově se mi Cryo Archive opravdu líbí. Pokud ale je něco, co bych trochu vytknul, je to vyváženost mezi PvE a PvP, případně horší vybalancování některých zbraní, protože v současnosti jsou silné hlavně brokovnice, které způsobují masivní poškození. Jde ale naštěstí jen o menší bolístky, které může Bungie kdykoliv opravit.

Cryo Archive je ale jinak bez debat nejpropracovanější mapou, jakou Marathon nebo konkurenční extrakční střílečky nabízí. Má výborný design, spoustu záhad, hádanky, hektické střety s dalšími hráči, bosse a v neposlední řadě parádní vybavení, kvůli němuž se vyplatí do Cryo Archive vstoupit. Zároveň ale vím, že jde o mapu, která není ani náhodou pro každého. Je určena pouze pro sehrané týmy tří hráčů. Pokud mezi ně patříte, Cryo Archive si jednoznačně oblíbíte a zamilujete jako já, protože něco takového tu doposud v žánru extrakčních stříleček nebylo. A jen to ukazuje, že produkčními hodnotami je Marathon prostě někde úplně jinde než jeho konkurence, a že vývojáři z Bungie tady zužitkovali veškeré své zkušenosti s navrhováním raidů a dungeonů v Destiny. Pro sólo hráče bohužel Cryo Archive není. Hra sice obsahuje matchmaking, ale pokud hráči v týmu nekomunikují a jen zmateně pobíhají, zážitek je spíše dost frustrující.

Na začátku hry se může zdát, že během hraní budete sbírat obrovské množství nejrůznějšího materiálu a dalšího harampádí, které zdánlivě je k ničemu. Opak je ale pravdou. Ve výsledku materiálu, příslušenství pro zbraně a dalších předmětů tolik není, a vše co seberete, má nějaký účel. To se mi na rozdíl od třeba ARC Raiders nebo jiných podobných her líbí, protože pak nemusíte trávit tolik času v inventáři přehrabáváním se a mazáním věcí, ale můžete sbírat jen to, co potřebujete třeba pro vylepšení frakcí, pro splnění úkolu nebo přímo hraní. V tomto se každý snadno zorientuje po několika hodinách. Správa inventáře je dobře navržená, ale co pochválit nemohu, je hlavně na začátku dosti nepřehledné UI, v němž je možné se snadno ztratit. Je proto nutné se nejprve pořádně rozkoukat. V tomto hra měla být rozhodně pro hráče přátelštější a jde o docela nepochopitelné selhání Bungie, které si v Destiny i Halo na přehledném UI zakládalo.

V Marathonu hrají velmi důležitou roli frakce. Těch je šest a nejenže posouvají příběh kupředu, ale zároveň pro ně můžete plnit úkoly a tím je levelovat. Za splněné úkoly/smlouvy získáváte odměny v podobě vybavení, ale zároveň se vám odemyká možnost kupovat stálé upgrady. Díky nim si můžete zlepšit pasivní statistiky u Runnerů, aby se třeba při běhu tak rychle nepřehřáli, případně rozšiřovat vault nebo si odemykat v obchodě různé vybavení, které je možné kupovat za herní měnu. Systém upgradů frakcí je vymyšlen velmi dobře, stejně tak systém smluv se mi líbí, ale co je už horší, je samotná jejich kvalita. Smlouvy nejsou moc nápadité a většinou jen vyžadují, abyste něco na mapách našli a extrahovali, případně zabili určitý počet nepřátel či hacknuli počítač. Jsem toho názoru, že tyto úkoly mohly být kreativnější a zábavnější, stejně tak se mi nelíbí, že je možné plnit pouze jednu smlouvu najednou. To jen zbytečně brzdí postup. Zvláště ve chvíli, když musíte splnit více částí úkolu najednou v jedné hře, což je kolikrát neskutečně obtížné, ať už kvůli přítomnosti klasických nepřátel tak ostatních hráčů. Několikrát se mi proto stalo, že jsem se na jednom úkolu zasekl na dlouhé hodiny.

Společnosti PlayStation a Bungie se rozhodly, že Marathon nebude free-to-play hrou, ale po vzoru Helldivers 2, ARC Raiders nebo dnes už mrtvého Concordu hrou za sníženou cenu. Prodává se za 899 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě a počátečnímu obsahu přijde jako férová cena. Stejně jako u jiných live service her se pak snaží vývojáři vytáhnout z hráčů další peníze skrze herní obchod, ale také systém Battle Passů, v nichž je lepší získat bonusové skiny, různé kosmetické doplňky i plánky pro nákup určitých zbraní v obchodě. To dává platícím hráčům lehkou výhodu, ale na druhou stranu to není něco, co by rozhodovalo samotné hry. U Battle Passu v Marathonu se mi líbí, že když si zaplatíte Prémiovou verzi a nestihnete si všechny odměny během sezóny odemknout, nemusí vás to mrzet. Jakmile Battle Pass zakoupíte, nejste omezeni časem na odemčení všech odměn, jako je tomu třeba u Fortnite. Co je už ale horší, je jeho kvalita. Vlastně ani Prémiová verze není moc zajímavá, navíc obsahuje jen jeden skin pro Runnera, který je spíše pouze jinou barevnou variací. Na tomhle budou muset vývojáři ještě zapracovat, protože takhle není moc velká motivace Prémiový Battle Pass kupovat. Zvláště když mnoho barev pro zbraně nebo Runnery si odemknete plněním výzev.

Marathon je nádhernou, kolikrát neskutečně strhující i osobitou extrakční střílečkou, s níž studio Bungie míří primárně na hardcore fanoušky žánru. Už během sólového hraní je napínavá a kolikrát hororová, ale až při hraní s kamarády ukáže svůj úplný potenciál, který ji řadu mezi nejzajímavější a nejkvalitnější online akce současnosti. Marathon je přesně ta hra, která chyběla PlayStationu v jeho portfoliu, ale jak nakonec bude úspěšná, budou mít vliv hlavně hráči. Start nebyl špatný, ale vývojáři budou mít ještě co dělat, aby oslovili i ty, kteří mají různé předsudky a hru odsuzují už od oznámení, aniž by si ji zkusili.